Lenka Procházková: Prvý let človeka do vesmíru

PRVNÍ LET ČLOVĚKA DO VESMÍRU
působí jako vzpomínka
na budoucnost,
která nás minula,
světlice příměří,
které nenastalo,
mezera v čase,
jež se zacelila
do bezčasí
Řítíme se na kusu šutru
temnotou,
o světlých obzorech
už nemluví
ani mágové v televizi
A přesto se k nám ve snech vrací
vzpomínky na budoucnost
z doby minula.
A ráno naděje
za víčky přetrvává,
než probudíme počítač
a přečteme si,
co za noc nastřádal
Zatímco my jsme spali
v mezeře času
zachumlaní do obláčku
jako do neprůstřelné vesty

Tuhle básničku jsem napsala loni k výročí letu Jurije Gagarina. Letos je text bohužel ještě aktuálnější. Ale nejen obavy jsou součástí naší existence na této planetě. A proto jsem na 12. dubna (úterý) připravila vzpomínkový pořad, ve kterém budu vyprávět o mém setkání s Gagarinem v létě roku 1966, o tom, jak se spřátelil s mým tátou a jak prožili víkend u Berounky. Moje pamětnické vyprávění doplní Ivan Votava, který se vydal do terénu a i po mnoha letech zajistil dokumentaci té staré dobrodružné epizody. Myslím, že i mnozí z vás si potřebují na chvíli oddechnout od každodenních hrůz, které se na nás sypou z obrazovky televize, a proto jsme večerní relax zorganizovali v útulném prostředí vinohradské vinotéky 2deci v Americké ulici č. 39. Program začíná v 19 hodin. Vstup je volný, ale pár korun si vezměte, abychom si mohli připít na odvahu kvalitním vínkem. Těším se na setkání s vámi!

(Status na FB 10. apríla 2022, titulok Slovo)