Konec jakobínství? Menšiny, státy a násilí

Každý čtenář světového tisku zná nejproslulejší případy: Kurdové v Turecku, katolíci v Ulsteru, Baskové ve Španělsku, původní obyvatelé andských států v Jižní Americe, Afroameričané v USA, nedotknutelní v Indii, Tibeťané v Číně, jižní Súdánci v Súdánu, Sahařané v Maroku. A seznam pokračuje dál.

Zejména v posledních čtyřiceti letech se tyto skupiny, zklamané výsledky svých snah o získání větších práv - přístupu k lepším zaměstnáním, používání vlastního jazyka a praktikování svého náboženství, vytvoření autonomních institucí nebo přiměřeného zastoupení v legislatuře - uchylovaly k násilí. Pokud je taková menšina zeměpisně soustředěna na poměrně souvislém území, usilovala někdy o odtržení.
 

Vlády se obecně brání myšlence, že by měly poskytnout „menšinám“ kolektivní práva. Většina států je svým duchem jakobínská. Stát trvá na svém morálním právu, aby jednal s každým jednotlivcem přímo a nikoli přes zprostředkující skupiny nebo instituce. Otázkou je, co stát udělá, když musí čelit politicky organizovaným „menšinám“ usilujícím o své cíle násilným povstáním.

Obvykle nejdřív instinktivně použije státní moc, aby potlačil skupinu, která povstala. A ze začátku to obvykle funguje. Státy mají celkem vzato k dispozici množství silových prostředků a málokdy se zdráhají využít je k udržení státního „pořádku“. V některých případech je ale povstavší skupina natolik soudržná, že dokáže vytrvat. V takovém případě se dostáváme do situace občanské války, která může trval velmi dlouhou dobu.

Konečné rozhodnutí je na státu. Může se snažit o politické urovnání konfliktu, nebo také ne. Politické urovnání konfliktu znamená s podstatě kompromis - poskytnutí dostatečného dílu požadovaných práv, často včetně regionální autonomie, oplátkou za to, že se „menšinová“ skupina vzdá myšlenky na odtržení.

Dosažení takového kompromisu vyžaduje kombinaci několika faktorů: relativní vojenské uklidnění, jistou míru vnější geopolitické podpory příslušné „menšině“ a na obou stranách relativní vyčerpání. Právě to se podle všeho stalo v Ulsteru. Právě k tomu může dojít v Turecku a Španělsku. V Súdánu vláda vsadila na své karty příliš mnoho a jižní Súdán se dokázal odtrhnout. Právě toho se u sebe chce vyvarovat čínská vláda.

I když je politická situace v důležitých ohledech všude odlišná, zdá se být jasné, že volání „menšinových skupin“ po větších kolektivních právech jako součásti geokultury světosystému nabývá v celosvětovém měřítku na síle. Jakobínství jako ideologie je minulostí. Od států by bylo moudré, kdyby uvažovaly o možném rámci politického „kompromisu“ v těchto otázkách.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 312, 1.9.2011. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Na fotografii: Autor Immanuel Wallerstein - montáž redakcia