Americký miliardár: Skoncujte s rozmaznávaním superbohatých

Minulý rok jsem zaplatil na federálních daních - na dani z příjmu, ale i na daních z mezd, které jsem platil nebo které byly placeny mým jménem - 6 938 744 dolarů. To sice zní jako hodně, ale ve skutečnosti jsem zaplatil pouze 17,4% svých zdanitelných příjmů. A to je nižší procento, než kolik zaplatilo všech ostatních dvacet lidí v naší kanceláři. Jejich daňová zátěž je 33-41%. Jestliže vyděláváte penězi jako někteří mí superbohatí přátelé, vaše zdanění může být ještě nižší než to moje. Budete-li se však živit prací, budete platit na daních víc než já - a nejspíše o hodně víc.

Abyste pochopili, proč tomu tak je, podívejte se blíže na zdroje vládních příjmů. Minulý rok asi 80% těchto příjmů vzešlo z daně z příjmu fyzických osob a z daně, odváděné ze mzdy. Superbohatí platí 15% daň z příjmu fyzických osob, ale neplatí prakticky žádné daně ze mzdy. Naopak střední třída platí 15-25% daně z příjmu fyzických osob a vysoké daně ze mzdy.
 

Nižšie dane, menej pracovných miest

V 80. a 90. letech byly daně pro bohaté o hodně vyšší a já bych platil procento, odpovídající průměru. Podle jedné teorie, kterou jsem slyšel, bych tehdy údajně neměl své peníze kvůli vysokým daním z kapitálových výnosů a dividend investovat. Ale já jsem je investoval a investovali je také ostatní. Pracuji s investory 60 let a dosud jsem neviděl nikoho - dokonce ani v letech 1976-1977, kdy se kapitálové výnosy danily 39,9% - kdo by se obával rozumné investice kvůli daním, které bude muset platit z potencionálního zisku. Lidé investují, aby vydělali, a daně je od toho neodradí. A pokud jde o ty, kdo tvrdí, že vyšší procento daní ohrožuje vytváření pracovních míst, chci poukázat na to, že v letech 1980 až 2000 vzniklo celkem 40 milionů nových pracovních míst. Samozřejmě víte, co se stalo od té doby: jsou nižší daně a ještě nižší vytváření nových pracovních míst.

Od roku 1992 shromažďuje americký daňový úřad údaje o výnosech 400 Američanů s nejvyššími příjmy. V roce 1992 těchto 400 lidí nahromadilo zdanitelný příjem ve výši 16,9 miliard dolarů a platilo federální daně 29,2% z této částky. V roce 2008 příjem těchto lidí stoupl na 90,9 miliard dolarů, ale daně klesly na 21,5%.

Znám dobře mnohé ze superbohatých a většinou jsou to velice slušní lidé, kteří milují Ameriku a váží si té možnosti, kterou jim poskytla (BC: existují takoví lidé i v Česku?). Mnozí z nich se připojili ke Giving Pledge a zavázali se dát většinu svého bohatství na filantropické účely. Většině z těchto lidí by nevadilo platit vyšší daně, zejména v situiaci, kdy tak mnoho jejich spoluobčanů skutečně strádá.


Úľavy pre chudobných a strednú triedu

Dvanáct členů Kongresu se brzy pustí do zásadní práce restrukturalizace financí naší země. Jejich úkolem je vytvořit plán, který sníží deficit do deseti let o nejméně 1500 miliard dolarů. Je však životně důležité, aby dosáhli daleko více než to. Američané rychle ztrácejí víru ve schopnost Kongresu řešit fiskální problémy. Pouze bezprostřední, reálná a vysoce opodstatněná akce může zabránit tomu, aby se propadli do úplné beznaděje. Takový pocit může poté vytvořit vlastní realitu.

Nejdůležitější práce pro zmíněných dvanáct lidí je omezit některé sliby do budoucnosti, které si ani bohatá Amerika nemůže dovolit splnit. Tady se dají ušetřit velké peníze. Pak by se ale měli zabývat otázkou příjmů. Pro 99,7% daňových poplatníků bych nic neměnil a pokračoval bych v současném 2% snížení daně ze mzdy u zaměstnanců. To pomůže chudým a střední třídě, kteří potřebují každou úlevu, která je možná.

Ale pro ty, kteří vydělají více než jeden milion dolarů ročně - a takových domácností bylo v roce 2009 236 883 - bych okamžitě zvýšil daně na jakýkoli příjem, který přesahuje jeden milion dolarů ročně, v to samozřejmě počítaje dividendy a kapitálové výnosy. A ještě více bych zvýšil daně pro ty, kteří vydělají více než 10 milionů dolarů ročně, a takových domácností bylo v roce 2009 8274.

Mí přátelé a já jsme již dlouho miliardáře milujícím Kongresem rozmazlováni . Je načase, aby naše vláda vzala svá slova o sdílení obětí vážně.

Britské listy, 15. 8. 2011, medzititulky Slovo

Foto: Fibonacci Blue