Blíži sa izraelské tsunami?

Izraelské politické vedení si to velmi dobře uvědomuje. Jeho členové navzájem diskutují o třech různých možných reakcích. Zdá se, že převládá stanovisko premiéra Netanjahua. Ten navrhuje takovou rezoluci zcela ignorovat a dál pokračovat s současné politice izraelské vlády. Netanjahu říká, že VZ OSN přijímá rezoluce nepříznivé Izraeli už velmi dlouhou dobu a Izrael je všechny s úspěchem ignoroval. Proč by tomu mělo být s touhle jinak?

Je několik politiků na krajní pravici (ano, existuje ještě pravicovější pozice než Netanjahuova), kteří říkají, že na oplátku by měl Izrael oficiálně anektovat všechna současně okupovaná palestinská území a skoncovat s řečmi o jakýchkoliv jednáních s Palestinci. Někteří z nich chtějí také vynutit exodus nežidovského obyvatelstva z tohoto rozšířeného izraelského státu.
 

Dřívější premiér (a nynější ministr obrany) Ehud Barak, jehož politická základna už skoro docela vymizela, varuje Netanjahua, že je nerealistický. Barak říká, že rezoluce bude pro Izrael znamenat tsunami a že Netanjahu by tudíž jednal moudřeji, kdyby se dohodl s Palestinci už teď, před přijetím rezoluce.

Má Barak pravdu? Vzejde z toho pro Izrael tsunami? Je značně pravděpodobné, že ano. Neexistuje ale prakticky žádná pravděpodobnost, že by se Netanjahu řídil Barakovou radou a vážně se pokusil o včasnou dohodu s Palestinci.

Zvažme, co se asi bude dít na samotném Valném shromáždění. Víme, že pro rezoluci bude hlasovat většina zemí Latinské Ameriky (možná všechny) a velmi značná část zemí Afriky a Asie. Víme, že Spojené státy budou hlasovat proti rezoluci a pokusí se přesvědčit ostatní, aby byli také proti. Nejisté jsou hlasy Evropy. Jestliže Palestinci dokáží získat významný počet evropských hlasů, jejich politická pozice značně zesílí.

Budou tedy Evropané hlasovat pro rezoluci? Zčásti to závisí na tom, co se stane v arabském světě v průběhu následujících dvou měsíců. Francouzi už otevřeně naznačili, že pokud nedojde k významnému pokroku v izraelsko-palestinských jednáních (jež v tomto okamžiku ani neprobíhají), takovou rezoluci podpoří. Pokud to udělají, připojí se k nim skoro určitě jihoevropské vlády. Totéž mohou udělat severské země. Otevřenější otázkou je, zda bude k takovému kroku bude ochotno Německo, Velká Británie a Nizozemsko. Jestliže se tyto země rozhodnou, že vyjdou vstříc rezoluci, může to vyřešit váhání různých východoevropských zemí. V takovém případě by rezoluce obdržela drtivou většinu hlasů Evropy.

Musíme se proto podívat, co se děje v arabském světě. Druhá arabská revolta je pořád v plném rozmachu. Bylo by ukvapené přesně předpovídat, které režimy v nejbližších dvou měsících padnou a které se udrží. Jasné je, že Palestinci se připravují na zahájení třetí intifády. Palestinci, včetně těch nejkonzervativnější, se podle všeho vzdali naděje na sjednání nějaké dohody s Izraelem. To je jasná zpráva vyslaná dohodou mezi Fatáhem a Hamásem. A vzhledem k tomu, že arabské obyvatelstvo fakticky všech arabských států je ve stavu přímé politické revolty proti svým režimům, je těžké si představit, že Palestinci by zůstali v relativním klidu. Nezůstanou.

A pokud nebudou Palestinci zticha, co udělají ostatní arabské režimy? Všechny mají značné potíže, řečeno co nejmírněji, se zvládáním povstání ve svých vlastních zemích. Aktivní podpora třetí intifády bude tím nejsnadnějším krokem, který mohou učinit pro opětovné získání kontroly nad svými zeměmi. Který režim si dovolí nepodpořit třetí intifádu? Egypt se už jasně vydal tímto směrem. A jordánský král Abdulláh naznačil, že udělá totéž.

Takže si představme posloupnost událostí: třetí intifáda, které se dostane aktivní arabské podpory, následovaná izraelskou neústupností. Co pak udělají Evropané? Je těžké si představit, že odmítnou hlasovat pro rezoluci. Může se snadno stát, že proti bude hlasovat pouze Izrael, Spojené státy a hrstka malých zemí, navíc se možná objeví několik abstencí.

To mi připadá jako možné tsunami. Hlavní izraelská obava má několik posledních let jméno „delegitimizace“. Nebyl by takový výsledek hlasování skutečným završením procesu delegitimizace? A neoslabila by izolace Spojených států v tomto hlasování ještě víc jejich pozici v arabském světě jako celku? Co pak budou Spojené státy dělat?

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 307, 15.6.2011. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Na fotografii: Autor Immanuel Wallerstein – montáž redakcia