Sú Spojené štáty unavené vojnami?

Když začala roku 2002 válka v Afghánistánu, měla velmi silnou podporu veřejného mínění v USA a značnou podporu v jiných zemích. Válka v Iráku měla ve svých začátcích roku 2003 skoro stejně velkou podporu v USA, ale mnohem menší v jiných zemích. Nyní jsou Spojené státy na půli cesty do libyjské války. S tímto vojenským angažmá souhlasí méně než polovina veřejnosti USA a ve zbytku světa je proti němu velmi značný odpor.
 

Nejnovější průzkumy veřejného mínění ve Spojených státech ukazují, že lidé dnes odmítají nejen libyjskou operaci, ale také setrvávání v Afghánistánu. Výzkumníkům nezbývá než mluvit o „únavě z válčení“, protože se dá jen těžko tvrdit, že Spojené státy ve kterémkoli z těchto konfliktů vítězí.

Libyjský konflikt směřuje nadlouho do bažiny. V Afghánistánu se všichni pokoušejí vymyslet politické řešení, které bude muset zahrnovat vstup Tálibů do vlády s možností, že pak zakrátko získají všechnu moc. V Iráku mají Spojené státy podle plánu stáhnout svá vojska do 31. prosince 2011. Nabídly, že tam nadále ponechají 20 000 vojáků, pokud o to požádá irácká vláda, a to velmi rychle. Iráckému premiérovi Nuri al-Malikimu by se to mohlo zamlouvat, ale lidé ze strany Muktady Sadra mu řekli, že pokud to udělá, přestanou ho podporovat a Malikiho vláda padne.


Otevřená soutěž startuje

Nejzajímavější ze všeho ovšem je, k čemu asi dojde příští rok ve vnitřní politice USA s tím, jak se budou přibližovat prezidentské volby. Republikánská strana vystupovala od roku 1945 vždy jako příznivec vojska a obviňovala Demokraty z  měkkosti. Demokraté vždy reagovali snahou dokázat, že nejsou měkcí, a v praxi nebyl mezi reálně prováděnými politikami příliš velký rozdíl, ať držela úřad prezidenta jedna nebo druhá strana. Je skutečností, že dvě největší války – v Koreji a Vietnamu – byly zahájeny za demokratického prezidenta.

V Demokratické straně vždy existovala skupina považovaná za její levé křídlo, která se k těmto válkám stavěla kriticky, a tato skupina nadále existuje a protestuje. Mezi volenými politiky však tito Demokraté vždy tvořili menšinu, do značné míry přehlíženou.

Republikánská strana byla ve svém programu trvalé podpory vojska a válek jednotnější. Republikánští politikové s odlišným názorem byli vzácností. Pocházeli z libertariánského křídla strany a osobou, která nejvýrazněji ztělesňovala tento postoj, byl člen Sněmovny reprezentantů Ron Paul z Arizony. Byl také jedním z mála politiků, kteří si mysleli, že neomezená podpora USA Izraeli není dobrý nápad.

Jaká je v tomto okamžiku situace v soutěži o prezidentský úřad? Kandidátem Demokratů bude Barack Obama. Uvnitř strany nemá vyzyvatele. Na straně Republikánů je obraz zcela opačný. Je tam deset až dvanáct kandidátů na nominaci a žádný z nich není jasným favoritem. Soutěž ve straně je zcela otevřená.
 

Slabost USA

Co to znamená pro zahraniční politiku? Ron Paul se uchází o nominaci. Roku 2008 neměl skoro žádnou podporu. Nyní si vede v kampani mnohem lépe. Důvodem jsou zčásti jeho výrazné názory na finanční politiku, ale pozornost přitahují také jeho stanoviska k válce. Kromě toho vstoupil do ringu další kandidát, dřívější republikánský guvernér státu Nové Mexiko Gary Johnson. Je také libertarián a ve válečných záležitostech zastává ještě ostřejší stanoviska než Paul. Johnson požaduje úplný a okamžitý odchod z Afghánistánu, Iráku a Libye.

Vzhledem k rozložení podpory na řadu potenciálních kandidátů se nepochybně vyskytnou televizní programy, v nichž budou hovořit a debatovat všichni kandidáti Republikánů. Jestliže Johnson vsadí ve své kampani na otázku války jako na hlavní argument, budou se jí určitě muset zabývat všichni republikánští kandidáti.

Jakmile k tomu dojde, uvidíme, že dominantní republikánský proud „čajových dýchánků“ je v otázce válečné angažovanosti hluboce rozdělen. O věci začnou najednou debatovat celé Spojené státy. Barack Obama zjistí, že středová pozice, které se dosud snažil držet, se náhle posunula doleva. Aby zůstal centristou, bude se také muset pohnout nalevo.

Tím dojde v politice USA k významnému obratu. Myšlenka, že by se vojska měla vrátit domů, se promění v seriózní možnost. Někteří budou soptit vzteky, protože tím Spojené státy dají najevo slabost. A jistým způsobem to bude pravda. Je to součást úpadku USA. Politikům Spojených států to však připomene, že vedení válek vyžaduje silnou podporu veřejného mínění. A v nynější kombinaci geopolitických a politických tlaků, které pociťují všichni, se tak únava z válčení stává velmi vážným politickým faktorem.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 304, 1.5.2011. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil. Mezititulky Slovo.

Ilustračné foto: Valerij Osipov