Vanie vietor zmeny

Možno vyvodiť dve poučenia. Jedno hovorí, že vietor zmeny je veľmi silný a pravdepodobne mu nemožno vzdorovať. Ale druhé hovorí, že v momente, keď víchor zmetie tyraniu, nie je vôbec isté, čo bude po nej následovat. Keď symboly padnú, začnú ich všetci odsudzovať, jeden po druhom. Ale zároveň si každý praje, aby v nových vznikajúcich štruktúrach boli ochránené jeho zájmy.
Počet zobrazení: 1102
dav ludi-zastavy-transparenty-Robin Irvensen Ronnlund.jpg

Jihoafrickému premiérovi Hendrikovi Verwoerdovi se tato řeč nelíbila a tak odmítl její premisy i doporučení. Roku 1960 se nicméně začalo říkat Rok Afriky, protože v jeho průběhu získalo šestnáct afrických států nezávislost. MacMillanova řeč se ve skutečnosti mířila na problém těch států v jižní polovině kontinentu, které měly početné skupiny bělošských usedlíků (a v mnoha případech velké nerostné bohatství). Tito usedlíci odmítali samotnou myšlenku všeobecného hlasovacího práva, v jehož důsledku by černošští Afričané tvořili převážnou většinu voličů.
 


Kdo bude mít moc po revoltě?

MacMillan měl daleko do radikála. Své názory zdůvodňoval potřebou získat obyvatelstvo Asie a Afriky ve studené válce na stranu Západu. Význam jeho projevu spočíval v tom, že byl signálem, že vůdci Velké Británie (a po nich také Spojených států) považují věc volební nadvlády bělochů v jižní části Afriky za ztracenou a nepřejí si, aby Západ sdílel tuto prohru. Vítr vanul dál a věc africké většiny vítězila v jedné zemi po druhé, až roku 1994 také Jižní Afrika podlehla všeobecnému volebnímu právu a zvolila svým prezidentem Nelsona Mandelu. Nějak se ale stalo, že ekonomické zájmy Velké Británie a Spojených států zůstaly v tomto procesu zachovány.

Z toho lze vyvodit dvě poučení. Jedno říká, že vítr změny je velmi silný a pravděpodobně mu nelze vzdorovat. Druhé zní, že jakmile vichr smete symboly tyranie, není vůbec jisté, co bude následovat. Jakmile symboly padnou, začnou je odsuzovat všichni, jeden po druhém. Ale každý si také přeje, aby v nových vznikajících strukturách byly ochráněny jeho zájmy.

Druhá arabská revolta, která začala v Tunisku a Egyptě, nyní zaplavuje stále další země a není pochyb, že padnou další symboly tyranie, nebo budou donuceny ke značným změnám ve vnitřních strukturách příslušných států. Kdo ale pak bude držet moc? Už teď jsme v Tunisku a Egyptě svědky toho, že novými premiéry se staly klíčové postavy předchozího režimu. A armáda v obou zemích zřejmě říká protestujícím, aby přestali protestovat. Do funkcí nastupují lidé, kteří se vrátili z exilu a nyní se snaží zachovat, ba dál posílit vazby právě s těmi zeměmi Evropy a Severní Ameriky, které udržovaly při životě předchozí režimy. Je pravda, že lidové síly odpovídají protiúderem a právě si dokázaly vynutit rezignaci tuniského premiéra.


USA i EU chtějí změny kontrolovat

Uprostřed Francouzské revoluce radil Danton „de l'audace, encore de l'audace, toujours de l'audace“ („odvahu, více odvahy, neustále odvahu“). Byla to možná dobrá rada, ale Danton sám zanedlouho zemřel pod guillotinou. A jeho popravčí ho záhy následovali. A pak jsme měli Napoleona, pak Restauraci, pak rok 1848 a pak Pařížskou komunu. Roku 1989, u příležitosti dvoustého výročí, byl v retrospektivě prakticky každý za Francouzskou revoluci; lze se ovšem právem ptát, zda se opravdu stalo skutečností její trojčlenné heslo – svoboda, rovnost, bratrství.

Dnes jsou některé věci odlišné. Vítr změny dnes vane opravdu po celém světě. V tomto okamžiku je jeho epicentrem arabský svět a vítr tam pořád víří velmi prudce. Není pochyb, že geopolitika  tohoto regionu se natrvalo změní. Jako klíčová místa je třeba sledovat Saudskou Arábii a Palestinu. Jestliže před saudovskou monarchií vyvstane vážná hrozba – což se zdá být v každém případě možné -, žádný režim arabského světa se nebude cítit v bezpečí. A jestliže vítr změny přiměje dvě hlavní politické síly Palestiny, aby si podaly ruce, dokonce i Izrael může usoudit, že je nutné přizpůsobit se novým realitám a vzít v úvahu palestinské národní vědomí, ať se mu to líbí nebo ne – abychom parafrázovali Harolda MacMillana.

Není třeba zdůrazňovat, že Spojené státy a Evropa dělají vše, co je v jejich silách, aby tento vítr změny svedly do koryta, omezily ho a daly mu jiný směr. Ale jejich síla už není, co bývala. A vítr změny vane i v jejich vlastních domovech. Nemůže jinak. Jeho směr a hybná síla není stálá a nelze ji předpovědět. Tentokrát vane opravdu prudce. Svést ho do koryta, omezit ho a dát mu jiný směr možná nebude tak snadné.

Copyright © Immanuel Wallerstein, komentář č. 300, 1.3.2011. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Ilustračné foto: Robin Irvensen Ronnlund

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Komentáre

Obrázok používateľa Anonymný
#1
(neuvedené)
11. marec 2011, 12:51
Táto téma dnes vzrušuje celý svet. Ešte máme v živej pamäti ako sa politici a diplomati tých najvyspelejších a najcivilizovanejších krajin vo svete, objímali a navzájom sa rešpektovali s vladármi afrických krajin, ktoré zrazu zasiahla vlna revolúcií. Títo diplomati a politici by dnes najradšej vygumovali z pamäti všetkých, spomienky na toto obdobie. Podobne sa však chovajú aj všetky svetové média, ktorých šefredaktori, akoby sa vrátili z dajakého školenia a až teraz zistili, že napr. Kaddáfi je lump a gauner, ktorého treba zlikvidovať. Zrazu sa už nehovorí a nepíše o bezplatnom zdravotníctve, školstve a celkom slušnej životnej úrovni v tejto krajine.Jediným problémom je Kaddáfi, akoby tu neexistovali nesmierné zásoby ropy a plynu, ktoré priam ľákaju každého, aby sa ich zmocnil.Ak mi bude niekto tvrdit, že tieto komodity nie su dôvodom na revolúciu,bude ma určite považovať iba za kapustnú hlavu,ktorej možno všeličo navravieť. V Líbii sa striela a zabíja, nikto nevie odhadnúť koľko obetí si ešte tieto boje vyžiadajú. Ak sa však lepšie prizriete k zbraniam, z ktorých sa strieľa, zrazu zistíte, že boli vyrobené aj u nás, u našich susedov, v tých najcivilizovanejších krajinách vo svete.Ako to, že sa dostali do rúk človeka, o ktorom sa už dávno vedelo, že je to gauner, schopný použiť tieto zbrane aj voči vlastnému národu? Čo na to naše svedomie a svedomie tých, čo ho dlhé roky vyzbrojovali? Je na to iba jediná odpoveď - svedomie bolo uspaté kšeftom.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984