Ekonomie - věda nebo náboženství?
Když se pak něco nepotvrdí, ekonomové začnou tvrdit, že nějaká teoretická podmínka nebyla splněna, nebo šlo o jinou situaci. To kritizují i lidé zevnitř ekonomické hierarchie – například Joseph Stiglitz.
Jenom sluhové kapitálu
Další argument, proč ekonomie není věda, je to, že existuje mnoho v podstatě protichůdných teorií. Každá věda se vyvíjí, ale v přírodních vědách většinou staré poznatky stále platí. Ne tak v ekonomii. Každý „ekonom“ si vytváří svoji teorii a potírá tím teorii svého soka na hlavu. Současná převládající ekonomické ideologie je způsob myšlení, který zjednodušuje náš svět ve snaze vtěsnat ho do šablon standardních ekonomických pouček. To je také důvod, proč někteří myslitelé ji přirovnávají k náboženství. Ne proto, že by byla duchovní, ale proto, že je dogmatická.
„Modely ekonomů jsou příliš zjednodušené. Musíme jim připomínat, že vycházejí z neudržitelných hodnot a že jejich „věda“ se snaží řídit celý svět, i když mu nerozumí,“ říká Naďa Johanisová, jedna ze zakladatelek občanského sdružení Trast pro ekonomiku a společnost. Aby ekonomická teorie mohla vůbec něco předvídat, musí silně abstrahovat od skutečnosti a strašně ji zjednodušovat. Něco jiného zažíváme a něco jiného se nám říká. Není to tak markantní jako za komunismu, ale rozdíl mezi slibovanými zářivými zítřky blahobytu a tím, co vidíme kolem sebe, je ale příliš jasný. Ekonomie není věda, která by hleděla do budoucnosti. Je to obor, který ex-post neboli zpětně hledá vysvětlení ekonomických situací.
Ekonomové totiž nejsou žádní vědci – jsou to jen slouhové kapitálu a svoje teorie vymýšlí, aby podpořili co nejefektivnější vykořisťování lidí. Navzájem se předhánějí ve vymýšlení teorií jak lépe a rychleji vymačkat z lidí poslední peníze do kapes těch vyvolených.
Buď plat lidem, nebo dane státu
Ale ekonomové si myslí, že jsou vědci. Takže přicházejí s tím, čemu říkají zákony. Nejsou to ale zákony. Zákon gravitace, to je zákon. Ale to s čím přicházejí ekonomové je názor, myšlenka, a ta může fungovat, ale taky nemusí. Ovšem všichni si myslí, že to jsou zákony. Proto na nich staví svoji činnost. A proto to vypadá tak jak vypadá.
Před 50 lety je nemohlo ani napadnout něco takového jako 15% daň a zrušení minimálních mezd. Na záda jim totiž dýchal ekonomický systém, ve kterém byla 100% zaměstnanost a školství bez školného. Nedalo se dělat nic jiného, než budovat silný sociální stát. Snažit se vybudovat konkurenceschopný systém oproti socialismu. Tak vytvořili dokonalý systém s vysokými mzdami a se sociálním zajištěním, jaké ani v socialismu nebylo. Jenže - všeho do času. S pádem SSSR ukázal kapitalismus zuby. A ekonomové zahodili všechny teorie svých předchůdců a objevili éru nízkých daní a privatizace veřejných služeb. Říkají, že jedině privatizací všeho bude na zemi blahobyt. Neříkají už pro koho.
V minulosti jsme měli mnoho ekonomů. Např. pánové Friedmann, Hayek a další. Mnoho z nich dostalo Nobelovu cenu. Ale všichni svoje teorie zpracovávali zpětně a nevymýšleli nic dopředu. Proto tito geniální ekonomové nepřišli již v 50. letech na tak geniální a jednoduchou myšlenku, že nejlepší stimul ekonomie je 15% daň a likvidace sociálního státu.
Profesor Šik v 60. letech na příkladě Holandska ukázal fungování kapitalismu. Tehdy holandští – a nejen holandští - kapitalisté platili svým zaměstnancům výborné mzdy, ale poskytovali jim i další výhody. Ve svých továrnách měli pro ženy kadeřníky, nákup do tašky. Platili lidem dopravu do zaměstnání a další výhody, o kterých se nám v socialismu ani nesnilo. A profesor Šik se ptal : „proč to ti kapitalisté dělají? To jsou takoví lidumilové?“ a hned si odpověděl : „nejsou to žádní lidumilové, ale mají na výběr. Buď to dají svým lidem nebo státu na daních“. A to byl základ sociálního státu na západě. Kapitalista měl na výběr : buď daně nebo vyšší platy.
Neoliberalizmus – zjevení boží
Oni žili v době, kdy byly např. daně v USA až 80%. V Evropě sociální služby jako zdravotnictví, školství, důchody byly plně v rukou státu. Bylo mnoho ekonomických teorií. Zpočátku se hospodářství řídilo starými dobrými zkušenostmi. Existovala jen tzv. pozitivní ekonomie, což byl objektivní rozbor a popis stavu a chování reálné ekonomiky bez kvalitativního hodnocení. Teprve později se vyrojili teoretici, kteří začali s kvalitativním hodnocením ekonomiky. Hledali ideální stav ekonomického systému. Jenže - tento systém je subjektivní, neboť se v něm odráží morální a sociální kořeny společnosti. To je ale Achillova pata jejich teorií.
Zakladatelem počátků moderní ekonomie se stal Adam Smith (1723–1790) svým dílem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“. Ekonomika je dle jeho teorie ovládána svými vlastními zákony a jejím základem je „neviditelná ruka trhu“. Jeho teorie prosazuje zásady ekonomického liberalismu. Od té doby všechny ekonomické teorie jsou liberální. Žádají svobodu podnikání a hlavně podnikatelů. Jediný Angličan John Maynard Keynes, který reagoval na hlubokou hospodářskou krizi třicátých let , definoval svoji teorii, ve které prosazuje stabilizaci kapitalistických ekonomik za pomocí státních zásahů. Ovšem, když krize pominula, všichni se vrátili ke svobodě neviditelné ruky trhu.
Dříve existovaly různé politicko-ekonomické směry. Dnes už jen jeden. Vrcholem všech liberálních ekonomických teorií je nejnovější trend – neoliberalismus. Neoliberalismus puštěný ze řetězu je nejotřesnější způsob vlády. V něm kapitalisté ztratili všechny zábrany a rozhodli se maximalizovat své zisky na úkor zaměstnanců. Rozkradení východoevropských ekonomik jim nestačilo. Rozhodli se zaútočit na sociální stát vybudovaný po válce.
Neoliberalismus je zjevení boží. Nikdo nevysvětlí jiný než božský původ poznání, že nízké daně, snižování platů a podobné nesmysly jsou to nejlepší pro ekonomiku a lidi. Dneska společenské vědy charakterizuje soustavné využívání vědeckých metod, pro které je charakteristická tvorba falzifikovatelných hypotéz, které jsou testovány empiricky, tj. hodnoceny jinými experty. Díky tomu se ekonomie dostala do role služky panujících režimů a podílí se na udržování falešných ideologií, jejichž úkolem je zajišťovat setrvačnost stávajících společenských systémů.
Orwel psal o kapitalizmu
Cílem neoliberálů je privatizace zdravotnictví a důchodového systému. (Školné je jen třešinka na dortu.) Tam jsou schovány stovky miliard korun pro jejich volné použití. Např. zdravotní pojišťovny v USA vynakládají na zdravotní potřeby jen 50% z vybraných peněz. Zbytek jim jde do kapsy. Stejné je to u zdravotnických zařízení. Jak se to dělá můžete vidět na internetu ve filmu Michaela Moora „Sicko“. Finanční krizí v roce 2008 vstoupil neoliberalismus do své konečné fáze. Státy musely do bank nasypat stamiliardy dolarů. Většinou marně. Krize nekončí.
Situace obyčejných lidí je den ode dne horší a horší. Nezaměstnanost roste. Po celou dobu vlády neoliberalismu ekonomika stagnuje. Mzdy na západě jsou už dlouho na stejné výši i přes stále rostoucí inflaci. Čtyřicet milionů Američanů žije v bídě a další desítky milionů v kategorii nazývané "téměř bída". Současná krize je krize kapitalismu a neoliberalismu zvláště. Orwel v románě 1984 popisoval kapitalismus a hlavně kapitalismus, který přichází. Newspeak slyšíme denně v televizi. „Válka je mír“ a ta poslední –proti terorismu - má trvat desítky let.
Neoliberalismus není věda, ale je to vědecky propracovaný systém, jak ožebračit stamiliony lidí a učinit z nich otroky. Současná ekonomie stojí na dvou základních pilířích: volný trh a růst. Nejlépe růst růstu. Kdyby HDP klesalo, bylo by špatně, protože při poklesu HDP se zvyšuje nebezpečí nezaměstnanosti, hyperinflace, atd. Politici říkají, že musíme zvyšovat spotřebu: ekonomika musí pořád růst, jinak nastane krach.
Růst a minimální mzdy mají ještě jeden háček, o kterém nikdo nechce ani uvažovat. Když lidé nemají peníze, nemohou nakupovat. A to se těžko zvyšuje spotřeba. Potom jdou všechny teorie o „růstu růstu“ k vodě. K čemu růst, když není odbyt? Musí se propouštět. A tím se zvětšuje množství lidí, kteří nebudou nakupovat. Bude se muset zase propouštět. Tak se dostáváme do kolotoče, končícího úpadkem. Co na to říkají naši geniální ekonomové? Nic, mlčí.
Růst nemůže být donekonečna
Lidé si zvykli na neustálý růst a zrychlování. Ale od 90 let tu byl jen vzrůstající počet krizí a od roku 1994 finančních. A pokaždé když to zpomalilo vláda do toho vstoupila a průmysl stimulovala snížením úrokových sazeb - přesně jako to dělá nyní. Takže máme růsty a kolapsy - a lidi nemají rádi kolapsy. Takže se levně půjčí peníze a to donutí průmysl znovu růst. Jenže pokaždé jsou výkyvy větší a větší. Nikdo neví, co by se mělo správně udělat. Snaží se stimulovat ekonomiku pokaždé, když to vypadá, že přestává růst. Ale to nejde do nekonečna. I při několikaprocentním růstu totiž během několika let se výroba zdvojnásobí. A přitom už dnes není odbyt pro množství vyráběného zboží. A žádný ekonom se nezabývá situací, co se stane, až teorie růstu zkrachuje. To se bude vymýšlet ex-post jako vždycky.
Dogma volného trhu vychází přitom z teorie komparativní výhody, kterou vymyslel anglický ekonom David Ricardo v roce 1817 a která tvrdí, že pro každou zemi je prakticky vždy výhodné se specializovat a své produkty vyvážet. Ale v dnešní době je situace, že všichni by chtěli vyvážet a okruh těch, co kupují, se zmenšuje.
Velmi dobře na tento problém ukazuje Čína, která zahlcuje celý světový obchod svými výrobky. Proto se kapitál neschopný konkurovat Číňanům, snaží proniknout do sféry veřejných služeb. Tam má totiž poslední možnost „seberealizace“. A kdy pustíme soukromý kapitál do sféry sociálních služeb, se brzy dočkáme situace, kdy nám budou důchody vyplácet Číňané.
To bude vrchol současné ekonomické vědy. A také její konec.
Zbývá odpověď na položenou otázku. Je ekonomie věda nebo náboženství? Z uvedených skutečností je jasně vidět, že ekonomie má blíže k náboženství, než ke vědě. Jen víra, že se situace zlepší, může udržet situaci pod kontrolou. A takovou víru se dnešní ekonomové snaží vytvářet.
Vyšlo na partnerských Britských listoch. Krátené. Medzititulky Slovo.
Ilustračné foto: underclassrisingnet, 1suisse a Keith Ramsey
Reagujte na článok
Komentáre
Vedci sa zaoberajú ekonómiou naďalej a často používajú aj Marxovu metodológiu, ktorý v podstate kritizoval politickú ekonómiu, ale zároveň dal politickej ekonómii analytické nástroje, ktorými sa dá vysvetliť pomer a vzťahy medzi výrobnými silami a výrobnými vzťahmi, medzi produktivitou a spôsobom privlastňovania či rozdeľovania bohatstva.
Práve preto, že Marx bol tak analyticky presný a úspešný, nemali ho liberáli a pravičiari v láske a ignorovali jeho politickú ekonómiu - na našich univerzitách sa dodnes učí zastaralá klasická ekonómia autorov, ktorí sú už storočie prekonaní novými ekonomickými vzťahmi a silami, dnes je pre ekonómov ich EKONOMIA dogmou.
Lenže nie marxistickí, ale nemarxistickí myslitelia posunuli od polovice 20.storočia vedecký vývoj ďalej - nestačí, ak sa iba krátko zmienim o P.F.Druckerovi, ktorého dielo Postkapitalistická spoločnosť je tak zásadné, že ho radšej ani súčasné univerzity neuvádzajú?
Iba jeden výrok za všetky:
Zdôrazňujem výrok P.F.Druckera z roku 1987,
že ?v podstate ide o to, že makroekonomická teória už nemôže byť základom ekonomickej politiky, pretože nikto nevie, čo sa stane.?
A k tomu som vo svojom článku dodal:
A vývoj ekonomickej krízy z polovice roku 2008, ktorá sa prevalila z finančnej krízy USA do globálnej ekonomickej krízy v roku 2009 a predpokladá sa pri najoptimistickejšom výhľade jej ukončenie koncom roka 2010 tomu výroku dáva úplne za pravdu.
Dnes dodávam:
Mocní tohto sveta sú bezmocní. Nemajú sa o čo oprieť pri svojom rozhodovaní, klasická ekonómia už prestala fungovať a nové vedecké objavy v oblasti ekonómie sú buď tutlané, alebo zhadzované zo stola pre ich "neuveriteľný" odklon od dogiem klasickej ekonómie ( napr. že neexistuje zisk, to je chiméra, pretožew každá podnikateľská spoločnosť ziskom ina odkladá budúce potrebné náklady na prežitie a rozvoj- viď Drucker).
Ale zas je to iba naša vlastná chyba. Povedzte od srdca, koľko poznáte ľavicovo zmýšľajúcich ekonómov, ktorí sa venujú vedecky ekonómii a pracujú analyticky s údajmi a metodikou, ktorá by dala politikom sociálnej demokracie a ľavici do rúk zbraň v argumentácii okolo ekonomického vysvetlenia spoločenských dejov?
"V podstate ide iba o to, že makroekonomická teória už nemôže byť základom ekonomickej politiky, pretože nikto nevie, čo sa stane. Politickí vodcovia nemajú žiadnu ekonomickú teóriu, ktorej by mohli dôverovať, čo je fakt, ktorý mnohým biznismenom uniká."
Použil som túto vetu v stati Vedomostná ekonomika ako súčasť rodiacej sa postkapitalistickej spoločnosti, ktorá vyšla v Studia Politica Slovaca, časopise Slovenskej Akadémie Vied 02/2009 v máji 2010
a ďalej som uviedol Druckerove tvrdenia z jeho knihy Cestou k zítřku:
"Ekonómia zajtrajška bude musieť odpovedať aj na otázku, akú súvislosť vidíme medzi spôsobom, akým riadime podniky a výsledkami ((dodávam: ich činnosti v ľudskej spoločnosti )). Ekonómovia budú musieť odpovedať na otázky, čo sú to výsledky.
Tradičná odpoveď, že výsledok je súčtový riadok zisku a strát , je klamná. S takouto filozofiou nemožno nájsť patričný vzťah medzi krátkodobým a dlhodobým hľadiskom..."
Po prvý raz disponujeme ( my ekonómovia, poznamenávam), prístupom, ktorý robí z ekonómie humánnu disciplínu a vzťahuje sa na ľudské hodnoty, prvý raz disponujeme teóriou, ktorá poskytuje podnikateľovi ( je to kniha pre manažérov, samozrejme - moja pozn.) štandard, podľa ktorého môže porovnávať, či ide stále správnym smerom a či výsledky jeho organizácie sú skutočné, alebo klamlivé.
Stojíme na prahu postekonomickej teórie, zakotvenej v tom, čo dnes vieme o bohatstve."
Samozrejme, Drucker tak ako mnohí myslitelia v manažmente píše predovšetkým pre manažérov dnes už nadnárodných spoločností, lenže bieda je v tom, že zatiaľ čo klasickí vedeckí ekonómovia sa uchádzajú o Nobelove ceny krátkodobými teóriami a analýzou už prebiehajúcich dejov, myslitelia v manažmente tak ako kedysi v renesancii slávni umelci vytvárajú nadčasové diela pre svojich zákazníkov a zároveň v týchto dielach majú čas premýšľať a predvídať budúce deje, netvoria iba krátkodobo. A predovšetkým nie sú zaujatí vlastným náboženstvom klasickej liberálnej ekonómie, ktorú už ako čítate, sami považujú za dogmu.
Je iba na škodu veci, že ešte aj v tej oblasti myšlienkového smeru uberajúceho sa k vedomostnej alebo znalostnej spoločnosti sme sa tu na Slovensku začali členiť na "pravých" ( vyznávajúcich znalostnú ekonomiku iba ako nástroj riadenia podnikov a ITnástrojov) a "ľavých", ktorí ju dokonca ani neuznávajú, pretože sa obávajú, že je to iba ďalší nástroj na vykorisťovanie pracujúcich. Som neutrálny, pretože viem, že Drucker ako zakladateľ filozofie vedomostnej spoločnosti metodológiou použil Marxove analýzy a jeho filozofia spolu s ďalšími autormi (Ch.Handy a pod.) presahuje iba čistý ekonomický úžitok a predvída a mapuje postkapitalistickú spoločnosť, kde základom produktivity bude produktivita nového ekonomického zdroja - vedomostí a túto spoločnosť nazval spoločnosťou vedomostí (knowledge society).
"Dnešná ekonická realita je však realitou troch takýchto ekonomík, (ktoré sú úplne samostatné a nedominujú jedna nad druhou, moja pozn.). Každá ekonomická teória dosiaľ bola založená na predpoklade, že jedna z ekonomík úplne dominuje a prevláda ( makroekonomika národného štátu, mikroekonomika jednotlivcov a firiem, svetová ekonomika). Každá z týchto ekonomík ( štvrtou môže byť ekonomika regiónov ako celku národných štátov ako EU a pod.)je čiastočne závislou premennou veličinou, žiadna nekontroluje ostetné a žiadna ani nie je ostatnými kontrolovaná. Ak chceme vytvoriť fungujúcu ekonomickú teóriu, potrebujeme nejakú novú syntézu a taká sa dosiaľ (rok 1993,moja pozn.) nenašla. A ak sa takáto syntéza neobajví, bude to pre nás znamenať koniec ekonomickej teórie . ZOstanú nám iba čiastkové ekonomické témy.
A tu poznamenávam ja: to sú práve tie ocenenia Nobelovými cenami, dnes sa už odmeňujú iba časovo vytrhnuté fragmenty, ktoré ale nie sú schopné pôsobiť univerzálne v tých troch ekonomikách a nie nadčasovo.
Prikláňam sa teda k názoru, že klasická ekonómia je mŕtva. Že ekonómovia "slúžia" kapitálu ak donekonečna opakujú dogmy klasickej ekonómie. Ale kde sú marxistickí ekonómovia, ktorí ovládajú analýzu i syntézu?
Isteže, tiež som si "posteskol", že je málo ekonómov z ľavicového spektra, ale to, čo napísali autori do tejto knihy,to sedí a na tom sa dá rozvíjať aj debata o tom, eká je dnes ekonómia.
V tomto článku je to o ekonómii a preto treba upresňovať, o čo ide v ekonómii a aký je stav v ekonómii.
Článok sa tiež nakoniec vydaril, faktom je, že dnešní odchovanci ekonomických smerov univerzít i Ekonomickej univerzity iba obhajujú klasickú ekonnómiu a nie sú schopní pridať niečo nové, posunúť ekonómiu ako vedu ďalej. Práve preto som uviedol príklady z oblasti manažmentu, kde sa o ten posun starajú ľudia, ktorí "musia", pretože ich zákazníkmi sú klienti z reálnej ekonomiky a nie univerzitní profesori a straníci z tých rôznych strán.
A máte pravdu i v tom, že už som dlho od žiadneho ekonóma nepočul a nečítal objektívny článok o ekonomike za socializmu. To o "čiernej diere" je dobrý fór, kedže dodnes mali vlády čo privatizovať práve z majetku tej "čiernej diery".
Nie je to ńapriek tomu tak zlé ani s ekonómiou na Slovensku, ibaže hlas odborníkov sa nedostane ani do vlády, ani do médií. Viď Peter Staněk,z Ekonomického ústavu SAV. Posledný zverejnený článok mu vyšiel ako rozhovor v ExtraS. Prečo asi?