Ilona Švihlíková: Proč bychom se netěšili...
ČR se zařadila do světové ekonomiky na bázi kolonie. Ekonomika v pozici kolonie si nutně „buduje“ i odpovídající struktury. Stává se politickou periferií, která v zahraničně-politické orientaci nemá dodnes definován národní zájem, protože jen v předklonu plní zájmy upadajícího hegemona. Stává se politicky vyprahlým prostředím, které dokáže vášnivě diskutovat o nesmyslech jako oblečení při ceremoniálech a nevhodnosti používání vulgárních slov, které nemají ani na život ani na postavení ČR ve světě dopad. Energie se věnuje margináliím, protože ČR je mimo dění, je mimo hlavní intelektuální debaty. Hlubší otázky se ani nekladou, protože v podtextu se tuší, že u nás se stejně řešit nebudou, resp. že k nám dojdou jako poslední.
S tím, jak se blíží 25. výročí, „listopadu“, se nutně objevují tendence „slavit“, ale také bilancovat. Čtvrtstoletí je už dostatečně dlouhá doba na zhodnocení socio-ekonomického vývoje, politické kultury i mezinárodně-politické pozice ČR.
Pokusím se podat čtenářům poněkud jiný pohled než jen úzce zaměřený na jednotlivé prvky transformačního procesu (např. kuponovou privatizaci). Pohled, který bude spíše koncentrován na vývoj vnějšího prostředí a na celkové konsekvence transformace tzv. východního bloku.
Celý článok: Proč bychom se netěšili [2]
Oskar Krejčí: Z Moskvy zněl vzkaz, buď změny, nebo poteče krev
Gorbačov si zachraňoval pozici na úkor včerejších spojenců. Když dnes fňuká, že západní mocnosti nedodržují ústní sliby, zapomíná, že on neplnil ani smluvně dané závazky, říká k výročí 17. listopadu profesor Oskar Krejčí v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
* * *
PZ: Vím, už několikrát jste napsal a řekl, že skutečného poznání událostí před čtvrt stoletím nemůžeme dosáhnout. Proč?
Pominu-li tendenčnost novinářské publicistiky, která staví bariéry odvaze historiků, jsou tu teoreticko-metodologické problémy. Chybí skutečně kritická analýza zdrojů, ať již jde o archívy či o takzvanou orální historiografii, výpovědi účastníků událostí a svědků. Chybí také empatie, schopnost vcítit se do příčin, proč tolik milionů lidí z celého světa zasvětilo svůj život plebejskému ideálu socialismu A v neposlední řadě chybí holistický pohled na problémy, pohled na celek – zkoumání jak antropologických, tak i mezinárodních příčin a důsledků sametové revoluce.
PZ: To zní velmi skepticky.
Je to skepse směřující k povaze naší politické kultury. Naší budoucnost ale zásadně ovlivňují jiné problémy, než je porozumění událostí před čtvrt stoletím. To, že nepoznáme vše o sametové revoluci, není žádná tragédie.
Celý rozhovor: Z Moskvy zněl vzkaz, buď změny, nebo poteče krev [3]
Jan Keller: Narozeni před čtvrt stoletím
Vzpomínky na sametovou revoluci a její hodnocení se odehrávají pochopitelně v režii generací tehdejších účastníků. Bývalým revolučním studentům pomalu táhne na padesátku, dřívější čtyřicátníci jsou dnes už v důchodu.
Může být zajímavé podívat se na to všechno z perspektivy těch, kteří se v roce 1989 a později narodili, zažili tedy už jen dnešní systém a neměli by být zatíženi žádnými předburžoazními přežitky.
Celý stĺpček: Narozeni před čtvrt stoletím [4]