Být u toho

Lidová strana mění image a chce se jím zřejmě přiblížit lidu. V době české vládní reformy mění barvu. Na modrou a žlutou, přičemž kupodivu vynechali zelenou. Zajímavé je, že takřka současně chytla chameleónské choutky i Policie České republiky, která už teď „pomáhá a slouží“. Do budoucna chce bezpečnostní sbor dokonce inovovat své logo a na kapotách služebních vozů zavést barevné ornamenty připomínající runy SS. Leč zpět k lidovcům, kteří jsou nejlepším učitelem umění vracet se. Již nechtějí být stranou černou, případně, dámy a citlivé povahy pominou, stranou černého pozadí. V poslední době nicméně dopomohli hlavně spřízněné katolické církvi k majetkovému vyrovnání se státem čili dalšímu vzdálení ideálu prvotní chudobné církve. O výši platby mnoha a mnoha miliard se vedou spory spojené také s jasným vyzněním hlasování lidoveckých poslanců během poslední volby hlavy země. V každém případě, KDU-ČSL znovu mění barvu. Ostatně její metamorfózy týmových trikotů se staly pověstnými; není sporu o tom, že tohle Čunkově straně, jež svého předsedu bránila zuby nehty, historicky nečinívalo problémy. Abychom však byli co nejobjektivnější, KDU-ČSL se příležitostně svede omlouvat za neblahou minulost, od níž se odstřihla. Ospravedlňuje se za temnou postavu mnohaletého předsedy a ministra komunistických vlád pátera Josefa Plojhara. Vyrábí tak vlastně beránka božího, jenž na sebe bere veškeré hříchy svých bratří a sester. Leč právě: jestli se svou podstatou změnila tradiční česká a moravská strana doopravdy, je k pochybovačné úvaze. Když pomineme první republiku se šrámkovskými hesly „být u toho“ a „dohodli jsme se, že se dohodneme“, vynecháme-li vzpomínky na mocenské angažmá křesťanské strany během vždytotalitního komunistického režimu, zůstane nám druhé budování demokracie po roce 1989. S výjimkou pluralitnímu režimu nesvědčící opoziční smlouvy zvané trefně oposmlouva tvořívají pravidelně vládní, byť občas trochu italskou rodinu. Vzpomínám si, že když ještě za účasti lidovců existovala zoufalá formace čtyřkoalice, mívala na plakátech heslo Spojenými silami, což je doslovný překlad parole starého mocnářství Viribus unitis. Za rakouského císaře pána nejenže nám všem bylo nejlíp, ale hlavně uctívaná hlava monarchie spolehlivě opírala svou moc o armádu, jíž mimochodem lidovci nyní šéfují, o zkostnatělou byrokracii a katolický klér. Viz „spojení trůnu a oltáře“. Není těžké si všimnout, že lidovci se za současného stavu potýkají s problémy parlamentní volitelnosti, takže horečně přemýšlejí, kudy z pádného problému ven. Kalouskův kroužek nejprve představil vizi propojení s Občanskou demokratickou stranou po vzoru německé CDU/CSU. To nakonec většina smetla pod stůl. Nyní na to jdou lidovci jinak. Představují mladou tvář ještě studujícího místopředsedy Davida Macka a vážně diskutují změny signálních znaků. Známý politolog Zdeněk Zbořil s nadsázkou podotkl, že zvolená kombinace barev připomíná carské Rusko či dnešní Ukrajinu, že vlastně světlo křesťanské straně přichází z Východu. Ale tak zle bych to neviděl. Pravděpodobnější bude vysvětlení, jež v souvislosti s reformou policie uvedl ve webové glose někdejší veřejný činitel, posud viditelný Miroslav Macek. Vzpomněl slavných fejetonů jdoucích do hloubi študákovy duše, kdy „nástup nového šerifa bývá provázen smělými reformami. Klíče od záchodu dostanou nová evidenční čísla, školník musí prodávati párky v prvním poschodí místo v přízemí a červené pijáky jsou nahrazeny modrými. Čímž se jará energie… vyčerpá a ústav se vrátí do původního stavu vznešené podřímlosti.“ Stane-li se toto i v případě KDU-ČSL, mohou pro ni být nadcházející krajské volby skutečně silnou, dokonce prorockou vizí – vrcholem možností „být opět u toho“. Autor je publicista