Komiks: Seznamte se
Komiks zažívá v posledních šesti sedmi letech v České republice nebývalou renesanci. A proměnu. Renesanci zájmu ze strany vydavatelů, čtenářů, médií i samotných autorů – a proměnu tematickou. Zatímco před devětaosmdesátým rokem byl tento žánr, invenčně propojující informaci slovesnou a obrazovou, vykázán do ideologicky neškodných oblastí vědecké fikce či dávných, středověkých nebo rovnou prehistorických dějin, dnešní autoři míří opačným směrem: k přítomnosti a autentickému prožitku. Noví komiksoví tvůrci častokrát píší a kreslí komorní příběhy jednotlivců, zaskočených komplikacemi vlastního dozrávání, prvních střetů rodící se individuality s limity rigidní společnosti – anebo si jako výchozí látku berou uzlové body moderních dějin a rekonstruují příběhy, často se stopami fikce, které tyto razantní společensko-kulturní proměny reflektují. V prvním případě můžeme hovořit o individuačním nebo autoanalytickém komiksu: takové jsou nedávno publikované knihy Alison Bechdelové Rodinný ústav, Craiga Thompsona Pod dekou nebo Chrise Warea Jimmy Corrigan. Jejich jmenovatel je společný: pokaždé se před námi otvírá ve slově i obrazu strhující, byť tragická výpověď člověka, jemuž frustrovaní a nepřátelští rodiče pošramotili, ba zničili dětství. Nahlížíme do osobního svědectví, které má za cíl opožděné sebepřijetí, respektive přijetí jiné víry, jiné sexuální orientace, jiného pohledu na svět. V druhém případě jde o komiks historický, v němž ústy hlavního hrdiny promlouvají dějiny: sem spadají třeba práce Vojtěcha Maška a Džiana Babana Za vším hledej doktora Ženu (vracející se do času stalinistického experimentu s lidskými možnostmi), trilogie Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 Alois Nebel (v níž se autoři věnují poválečnému odsunu sudetoněmeckého obyvatelstva) nebo Lucie Lomové, která v sešitu Anna chce skočit otvírá mj. téma emigrace po osmašedesátém roce. Komiksová škála je však daleko širší: kromě původních a překladových věcí jsou souborně reeditovány starší kusy (zejména ze Čtyřlístků a „Ábíček“), vznikají komiksové varianty klasických literárních děl (Erbenova Kytice, Čapkův Krakatit), realizují se nové práce pro dětského čtenáře – připomeňme zdařilý příspěvek pseudonymního autora Vhrsti s názvem Už se nebojím tmy, v němž se malý chlapec se svým plyšovým medvědem vydávají na cestu za tajemstvím noci a stínu. Nadále populární jsou akční sci-fi a superhrdinské ságy, které v minulých letech výrazně pozvedl zejména Jiří Grus. V albu Nitro těžkne glycerinem předhodil divákovi mírně ironickou futuristickou hříčku o mezigalaktických zabijácích, zatímco ve volné sérii s titulem Voleman dal ironii průchod naplno: svého superhrdinu vsadil do současných pražských Holešovic, navlékl jej do nátělníku a trenek, za pas mu zavěsil paličku na maso – a vyslal jej pátrat po pravidlech a zájmech alternativního vesmíru. Na trhu jsou dále k dispozici takové protiklady jako komiksové album bez jediného slova – a pětisetstránková práce, v níž obraz málem zaniká pod silnými nánosy textu. Specialistou na „němé grotesky“ se stalo pražské nakladatelství Mot, kde vyšly mlčenlivé tituly norského autora Jasona (Pšššt!) anebo Švýcara Thomase Otta (Exit): v obou případech má čtenář co dočinění s temnou, existenciální ságou, v níž tragickou atmosféru odlehčuje snad jen absurdní humor. Opačným případem je práce Z pekla autorů Alana Moorea a Eddieho Campbella, v níž je historie Jacka Rozparovače líčena na bohatě vyvedeném dobovém pozadí se stovkami poznámek a odkazů. Specifickou kategorií jsou komiksy undergroundové a erotické. Ty první pracují jak s prvky a tématy pokleslého umění, tak s maximální fantazií a výrazovou expresivitou: sem spadají alba Branka Jelineka Oskar Ed, Maxe Anderssona Pixy anebo Charlese Burnse Černá díra. Ty druhé, erotické komiksy, sice vznikají s rizikem, že nahota a sexuální scény přitáhnou kompletní divákovu pozornost a že témata, kterým má erotismus sloužit jako jeden ze stylotvorných prostředků, přijdou v potaz až ve druhém plánu – ale i tady se najdou výjimky: třeba antologie Stripburger nebo právě vydaný první díl rozsáhlé práce Angličana Tima Pilchera Erotic comics. Mezi nejagilnější komiksové vydavatele v Čechách už dávno nepatří jen specializované podniky jako Mot nebo Comics centrum. Původní i překladové komiksy pronikly do edičních plánů také mnoha „nekomiksových“ nakladatelství jako Argo, BB Art, Garamond, Mladá fronta – anebo Labyrint. Právě toto pražské vydavatelství před pěti lety odstartovalo projekt, který se o renesanci komiksového žánru zasloužil snad největší měrou. Edice příběhů podivínského nádražáka Aloise Nebela totiž otevřela nejen téma povážlivě aktuální i po šedesáti letech, ale také poprvé donutila média, aby o komiksu začala uvažovat jako o žánru rovnocenném literatuře i výtvarnému umění – jako o grafické novele. Tentýž Labyrint pak předloni inicioval vznik komiksového festivalu Komiksfest! a loni zahájil vydávání doprovodného magazínu Komiksfest! revue. Právě publikované druhé číslo přináší bohaté ukázky z chystaných tu- i cizozemských prací, několik tematických studií, rozhovorů a tipů – ale především zve na třetí ročník Komiksfestu! Ten proběhne v Praze od 1. do 8. listopadu 2008 a informuje o něm stránka www.komiksfest.cz. Obrázok: Bechdel, Alison: Fun Home; A family Tragicomic, Houghton Mifflin Company 2006 Zdroj: http://jab.wz.cz
