Hnát Daněk

Hnát Daněk (1959) absolvoval štúdium dramaturgie a scenáristiky na Filmovej akadémii múzických umení v Prahe, pracoval aj ako dramaturg a producent v ostravskej televízii, od roku 1994 je v slobodnom povolaní. Debutoval v roku 1995 knihou Pouť a cesta hnátova, napísal humoristický román Bratři bez trika a prózu Až budeme velcí a niekoľkých divadelných hier. Sú mu vlastné experimentálne postupy modernistickej prózy, dôraz na naturalistický detail, ale aj narážky na mytológiu. (...) Posedla mě touha po nezaměnitelném slezském smogu a vyměnil jsem zakrvácenou sekyru s přítelem Erikem za startky bez filtru. Tvrdil, že jsou ostřejší. Omyl jsem sekyru v moři od krve a přes Saint-Germain-la-Riviére a jeskyni Mengu se dostal do vlastní chalupy ráno po večerní příjezdové oslavě jsem šel s petflaškami a viděl celou rodinku zubatých potvor. Nebál jsem se jich. I na Slezsku mohu malovat v plné barevnosti. Musím celou krajinu omýt jako Erikovu krvavou sekyru, nestačí oprášit a pograffitovat, musím ji nasprejovat. Potom musím vyčistit jesenickoslezský vzduch až k vyloučení smogové vrstvy, která je jenom důsledkem sklenikového efektu. A nesmím zapomenout na osvětlení krajiny sodíkovými výbojkami. Mnoha. Tisíci. Slezsko potom vypadá jako Egypt, Střední Amerika a zvětšená Itálie, ne jako Irsko. Ale hlavně by to nebylo Slezsko, nebyl by v něm šedý beznohý a bezocasý červ, který zabíjí na dálku, což je ve Slezsku všeobecným, staletým zvykem. Kromě toho: zkusil jsem čistění krajiny a vzduchu jednou jedinkrát. Odhadem v roce tři tisíce devět set devadesát devět bych měl mít elektrický dluh splacený. Budu malovat, jako kdyby Slezsko bylo egyptskomexickým Isrkem, přidám jižní Moravu, Alpy a Itálii a budu se těšit na pátrání po červech v Asii. Úryvok z poviedky Honiti Intestinum Caecum (Honiti Červa) vydavateľstvo Protimluv 2006.