Podplácení, propaganda a krutá skutečnost

Zaměřme se dnes jen na několik dílčích aktualit, které proběhly nedávno sdělovacími prostředky. Předně proskočily zprávy, že Husajnovi synové Udaj a Kusaj byli 22. července v Mosulu dopadeni a zabiti v důsledku udání, dokonce snad vlastníka domu, ve kterém se oba skrývali. Není asi třeba litovat jejich smrti, když šlo o významné činitele bývalé diktatury. Problém může být v budoucnu s tím, že tak jak se rozvíjí neoblíbenost okupační správy, mohou se nakonec stát po své smrti neprávem idealizovanými hrdiny a symboly boje proti okupantům. To se ovšem ještě uvidí. Faktem hodným zaznamenání je skutečnost, že udavač má dostat za své nečestné dílo 30 milionů dolarů, což je asi 860 milionů našich korun. A další a další udání na místa pobytu samotného Husajna prý jen prší. Cena informací za jeho dopadení je 25 milionů dolarů … Vzpomínám si na americké tažení v Afgánistánu, kde si Američané bez skrupulí kupovali místní velitele Talibanu velkými částkami v dolarech a dary satelitních telefonů – velmi užitečných v zemi bez moderní spojové infrastruktury (ale také velmi dobrých k monitorování pohybu, pobytu a zpráv vysílaných vlastníkem takového zařízení). A velitelé bez zábran přebíhali k vítězící proamerické „Severní koalici“. Je zřejmé, že Američané při prosazování „svého“ světového pořádku používají standardně dva vyzkoušené prostředky: profesionální vojáky využívající technologického náskoku před protivníkem a vedle toho už jen tlak peněz, velkých peněz. Je opravdu málo lichotivou realitou, že svou verzi „tržní ekonomiky a liberální demokracie“, řečeno s Francisem Fukuyamou, jsou schopni podpořit a šířit pouze vysláním námezdních hrdlořezů a rozdáváním dolarových úplatků, tedy korupcí. Vznosné fráze tady chybí. Tak toto má být ten Fukuyamův konečně dosažený závěrečný stav dějin. Celé je to samozřejmě nesmysl, založený na poněkud nabubřelém předpokladu, že k západnímu společenskému uspořádání neexistuje a ani v budoucnu nebude existovat životaschopná systémová alternativa. Další postřeh. Opět byla doložena jasnozřivost vynikajícího amerického filmu „Vrtěti psem“. I tam se přece vyrábí zcela účelově hrdina, který se dostal do protivníkova zajetí a je zachráněn, stává se masově vnímaným a oslavovaným idolem, symbolem válečného hrdinství a amerických ideálů. V rámci psychologického zajištění irácké války bylo také třeba vytvořit takového hrdinu. Stala se jím Jessica Lynchová, údajně hrdinka bojující po přepadu amerického konvoje Iráčany až do konce, jež vyvázla postřelena a pobodána z iráckého zajetí cestou brilantní záchranné operace – americkým přepadem nemocnice. Amerika má hrdinku, nicméně skutečnost byla podstatně prozaičtější, vedle kalendářového příběhu je tu realita, kterou se kupodivu nepodařilo utajit: americký konvoj zabloudil a dostal se tam, kam neměl. Hrdinná vojínka jela v autě, jež dostalo zásah protitankovým granátem a narazilo do traktorového návěsu. Po zajetí byla umístěna v nemocnici, jejíž personál nejen že jí neubližoval, ale dokonce se ji snažil dostat přes linii k Američanům, ale americká střelba způsobila, že se sanitka musela vrátit. Přepad nemocnice byl barbarský a zbytečný. V nemocnici nikdo nekladl odpor a je otázkou, zda vojínce hrozilo opravdové nebezpečí. Navíc po svém zranění tato dáma ztratila paměť a nevzpomíná si na nic z Iráku. Což je jistě pro psychologické rozpracování idolu velmi výhodné a bezpečné. Jde o virtuálního hrdinu. Pravdivé je na uměle vytvořené legendě snad jen jediné: ona mladá žena opravdu existuje a v Iráku utrpěla vážná zranění. Vše ostatní je už účelově režírovaná pohádka. Poslední postřeh se týká nálezu zbraní hromadného ničení v Iráku, případně alespoň hodnověrných stop o úsilí svržené diktatury v době před válkou získat či vyvinout tyto zbraně. Je to ostudné, ale dodnes se nic nenašlo. Krachla i africká (nigerijská) uranová stopa. A tak se tři vysocí vládní činitelé USA (šéf CIA, poradkyně prezidenta pro národní bezpečnost a její zástupce) snaží z prezidenta sejmout vinu za lež. Ale Bush chlapácky odmítá a tvrdí, že on sám odpovídá za to, co říká. Hezká hra. A britský premiér stále doufá, že se přece jen nakonec něco najde. Je to opravdová blamáž. Další ukázka virtuální skutečnosti, jež je záměrně vytvářena a účelově využívána k dosahování stanovených mocenských cílů. To vše se odehrává na pozadí drobné války nepolapitelného nepřítele proti okupačním silám v Iráku. Tato válka je na rozdíl od desinformačních přízraků skutečná a mrtví Američané, přibývající téměř každý den, také. Tato okupace se může dost rychle stát slepou uličkou. Američané zjevně už zapomněli na frustrující vietnamskou zkušenost. A tak si ji dost možná budou muset zopakovat znovu, v novém vydání. Článok bol uverejnený internetovým denníkom Britské listy www.blisty.cz