Lidé se bojí žít bez náboženského dogmatu

Povšiml jsem si toho v Praze už během Velikonoc. Moc jsem Českou televizi nesledoval (většinou její vysílání nemohu snést – je primitivní), avšak shodou okolností jsem na Boží hod velikonoční (v neděli) dopoledne prošel kolem zapnutého televizního přijímače. Uvědomil jsem si, jak silně se v České televizi projevuje jeden z největších nešvarů postkomunistické éry v české společnosti – absence kritického odstupu a nestrannosti. Podle toho, co jsem krátce z vysílání ČT o Velikonoční neděli zahlédl, bylo lze usoudit, že Česká televize pro velikonoční vysílání předala svůj televizní signál kněžím. O velikonoční „náboženské zvěsti“ v televizních pořadech přímo „informovali“ hodnostáři katolické církve. Působilo to, jako že byla televize veřejné služby České republiky načas předána k řízení na pražské arcibiskupství. *** Skutečná televize veřejné služby tohle neučiní. Autentická televize veřejné služby nemůže zaprodat své vysílání žádné zájmové skupině. Profesionální televize veřejné služby si musí za všech okolností udržet od skutečnosti kritický odstup. Nemůže předat své vysílání té či oné propagandistické, aktivistické skupině, ať už je to třeba katolická církev. Vzhledem k tomu, jak bezbožecká je česká populace, bylo by záhodno zkoumat, jaký politický vliv má na Českou televizi pražské arcibiskupství, že mu ČT předává otěže nad svými pořady tak ochotně. Tak velký prostor pro náboženství totiž neodpovídá názorové skladbě české společnosti. Má snad ČT s arcibiskupstvím dohodu, že bude šířit náboženskou propagandu? Podobně nekriticky se zachovala Česká televize i v neděli večer, kdy věnovala velkou část svého vysílání propagandistickému bloku „Papež a my“. Jak je možné, že novináři v ČT neznají základní princip novinářské práce, že totiž od každého tématu je nutno si zachovat kritický odstup. Podporovat už existující stereotypy a lézt establishmentu kamsi je to nejvíce ponižující a zničující, co novinář může udělat. V případě České televize to ovšem nepřekvapuje. *** V atmosféře nekritické, nasládlé sentimentality bylo povinností poukázat na ostře kontroverzní roli, jakou hrála katolická církev za papeže Jana Pavla II. zejména v chudých zemích třetího světa, kde nesl tento papež přímou odpovědnost za smrt milionů lidí tím, že jeho církev šíří otevřené lži o tom, že je prý nebezpečné používat při sexuálním styku prezervativů. Toto jsou prokázaná fakta, jimiž se česká média měla důrazně zabývat právě při příležitosti úmrtí tohoto kontroverzního papeže. Selhala a toto závažné téma pominula. Česká společnost je přitom ateistická, a tak shrnutí článku z deníku Guardian v Britských listech o tom, že „Klekat před touto mrtvolou je jako klekat před Leninem“ si přečetlo za jediný den téměř 6 000 lidí. Vždycky, když má nějaký článek v Britských listech vysokou čtenost, lze to interpretovat jako selhání establishmentových českých médií. I vysoká čtenost tohoto, zcela normálního, článku, je kritikou a výčitkou neschopnosti „zavedených“ domácích sdělovacích prostředků. Proč se tímto tématem razantněji nezabývaly? Protože měly strach? Z čeho? Z vybočení z nemyslivé konvence? *** Navzdory vysoké čtenosti přišlo jen málo protestních mailů, asi pět. Jejich argumentace je však pozoruhodná. To, co uvádíme o protikondomové politice katolické církve v Africe, prostě prý „není pravda“. „Komunistická“ BBC (!) si to vymyslela. Odkazuje se prý na „fiktivní dokumentární film“ BBC. Katolická církev „nemá žádnou moc nikomu nic přikazovat“. (Říkejte to Filipíňanům, kteří v důsledku moci katolické církve nemají přístup vůbec k žádné antikoncepci, anebo lidem v afrických zemích bez zdravotnictví, kteří musejí spoléhat jen na zdravotnickou charitativní činnost katolické církve, přirozeně, bez prezervativů a bez antikoncepce.) Fascinující byla emocionální argumentace: „Jak si dovolujete papeže vůbec zpochybňovat!“ „Církev má vždycky pravdu.“ Zajímavé je, že tito věřící byli pohoršeni tím, že jsme poukázali na to, že papežova politika vedla k úmrtí milionů lidí (je to dávno známá a přiznávaná věc) – sama smrt milionů lidí v Africe a v jiných rozvojových zemích už je ovšem nevzrušila. *** Chápu, že někteří lidé se bojí žít bez náboženského dogmatu. Nevěděl jsem ale, že jsou ochotni se náboženského dogmatu přidržovat i za cenu tolerance genocidy milionů nevinných lidí. Existuje-li Bůh, pravděpodobně se jen směje nedokonalým světským, jen zdánlivě „náboženským“ strukturám, které na Zemi vytvářejí lidé a snaží se mu nedokonale přiblížit. Tragedií je, že někteří lidé jsou natolik nesebejistí ve své vlastní existenci, že víře v ideologii obětují všechno. Myslel jsem, že tupá víra v ideologii byla zdiskreditována pádem komunismu. Zřejmě jsem se mýlil. Článok bol uverejnený v internetovom denníku Britské listy, www.blisty.cz