Strana filozofů ještě nevečeřela
Mezi českými politickými představiteli se během právě skončené volební kampaně neobyčejně uplatnil akcent za vyšší cíle konzumní společnosti, t. j. rovnodaňové či solidární hmotné blaho lidu. V tomto bodě lze s Václavem Havlem, věčným kritikem nedostatku filozofičnosti českého prostředí, souhlasit. Opojení smělejšími vizemi letos nabízely stánky kramářů na agorách poskromnu, byť ano, i kdyby nakrásně pomocí barevných slibů legálně vyrobených tvrdých drog z programu nyní marginalizované Unie svobody. Vzhledem k nikoli nečekanému faktu, že zápas o křesla v dolní komoře parlamentu, domácí souboj titánů symbolizoval střet 2 – 3 inženýrů (moci), „vysloveně nestranického“ prezidenta Václava Klause, dosavadního premiéra Jiřího Paroubka a předsedy ODS Mirka Topolánka, může potěšit silné zjištění: někteří politici ve svých projevech odkazovali na prvního filozofa antiky Sokrata, který se cítil být veden vyššími silami! Nemíním, že by čestně faktičtí předsedové občanských a sociálních demokratů v České republice musili za nevíru v bohy a kažení mládeže vypít jako on smrtonosný bolehlav, třebaže bolehlavu se po tomto ryze politickém procesu tak jako tak nevyhne, má-li vzniknout funkční vládní koalice, žádný z vůdců vyvolených. I kdyby totiž koaliční rokování vítězných občanských demokratů s nevyprofilovanou Stranou zelených a dějinně velmi politicky pružnou KDU-ČSL došla úspěchu, nezbude nežli předložit „protihodnoty“ stranám či jednotlivcům z druhé poloviny sněmovny tvořené ČSSD a KSČM. Taktéž sotva přichází v úvahu, což vyplývá z jinak dosti stylově amerikanizované kampaně plné obviňování předáků sociální demokracie z podílu na nájemných vraždách a pedofilii, aby tradičně sebevědomý Jiří Paroubek – po vzoru aténského mudrce – připustil své „vím, že nic nevím“ (což jeho rival Topolánek předvedl jen v bohorovné televizní reakci na konkrétní dotaz voliče), zakopal „válečnou sekeru“ a byl ochoten nepředstíraně rokovat – třeba o velké koalici s Občanskou demokratickou stranou. Ačkoliv či právě proto, že je u nás zdatná tradice silných předsedů vlád, počtářských sofistů, jimiž antický Sokrates kvůli předstírané moudrosti opovrhoval, právě na jejich současném nadstranickém zápase o čistě osobní, v tomto smyslu apolitickou moc, záleží mnohé, dost možná také, koho v budoucnu spatříme na postu hlavy státu. Zda čestného předsedu ODS Václava Klause ve druhém funkčním období či konečně skutečnou osobnost. Například filosofa Erazima Koháka, jenž jistě mnohé ekology fascinuje, ale hlavě státu, bojovníku proti údajně největšímu nebezpečí demokracie, občanské společnosti, nahání pravou hrůzu. V Česku totiž ještě vskutku nevečeřela Strana filozofů, zatímco takzvaný zdravý rozum porůznu ukázal zuby zejména tzv. daimonu, božskému hlasu, který prý Platónova učitele a mistra Sokrata vedl k vrcholně estetickému chování, ctnostnému životu. Naposledy při volbách, na jejichž regulérnost byla právě podána sociálními demokraty stížnost. Uvidíme, zda alespoň Českou republiku nemine přízvisko patronky moudrosti a ochránkyně demokratických Atén, Atény Niké, Vítězné. Autor je politológ
