Krvavé omalovánky

V červnovém čísle amerického časopisu Armed Forces Journal byl uveřejněn článek pod názvem ,,Blood borders: How a better Middle East would look“, jehož autorem je Ralph Peters, specialista ve vyhodnocování strategie válek budoucnosti, autor několika knih a řady studií. Peters má zato, že pouze podle jeho plánu je možné ukončit letité problémy, stabilizovat nebezpečnou oblast a především likvidovat terorismus, zavést (mezi muslimy tolik želanou) demokracii (tu západní samosebou) a zabezpečit Západu naftu. Tomu poslednímu věříme bezvýhradně. Země, kterými se Ralph Peters zabývá ve svém článku, patří všechny do „Zóny nestability“ (Zone of instability) a některé jsou částí euroasijského Balkánu. Proto je považováno za zcela nutné nejen značné kupírovaní hranic, ale i vytvoření několika nových státu. Těm, „kteří odmítají přemýslet o nemyslitelném“, připomíná, že hranice se přece mění po staletí a i dnes jsou v pohybu – od Konga přes Kosovo ke Kavkazu – přicemž nám prozrazuje jedno malé špinavé tajemství z 5000-leté historie: „Etnické čištění funguje!“ Některé země jsou současne v seznamu výherců i ztrátových. Israel, který se vrátí, či bude vrácen, do hranic před rokem 1967, je tudíž spíše mezi nevítězi. Nezdá se, že by mezi israelskými politiky a ohromující většinou obyvatel Státu Israel tato perspektiva mohla vyvolat nespoutané nadšení. To se netýka pochopitelně jen Izraelců, ale všech, kteří jsou v seznamu „ztrátových“, nebo v obou seznamech i těch, kteří nejsou v žádném. Překvapení Izraele, Saudské Arabie, Turecka, Kuvajtu, UAE a Pakistánu, by zajisté bylo radostné a jejich úvahy o spojenectví a službe značně barvité. Palestinci nebudou asi ani trochu překvapeni, že se o možnosti jejich státu vůbec neuvažuje. Jiné etnické i náboženské menšiny nic neočekávájí a taky se to od nich neočekává, ale jsou zmíněny „Východní křesťané, Bahaisté, Ismailisté, Nakšbandové“. To, spolu s připomínkou arménské tragédie, nějak neladí s hranatou podstatou chlapsky tvrdě promyšleného plánu a celkovým vojensky „mužně rozmáchlým“ stylem článku. O rozdělení Iráku, Frankensteinova monstra, jak jej Peters nazývá, na tři státy se zřejmě opravdu uvažovalo a asi uvažuje. Vyvolává to vzpomínku s trpkou příchutí Bosny a Hercegoviny, ale věčný mír sotva. Za očividnou nespravedlivost je označena neexistence nezávislého Kurdského státu pro 27 – 36 miliónu Kurdů, největší etnickou skupinou bez vlastního státu žijící v této oblasti již za časů Xenofonových.To je jistě pravda. Ale stane se Svobodný Kurdistán „nejvíce prozápadním státem mezi Bulharskem a Japonskem“? Ohó, chtělo by se zvolat. A co kurdská levice? Nečekaná je sympatická, stručná, leč nekompromisní kritika Turecka, nepochybného vzoru poslušnosti USA, od kterého se očekává, že se vzdá části území ve prospěch samostatného Kurdistánu. Syrie by mohla získat tři sunnitské provincie Iráku, pozbude však každopádně část svého území ve prospěch Velkého Libanonu, znovuzrozené Phoenicie. Jih původního Iráku obývaný převážně šiitskými muslimy bude tvořit základ nového státu – Arabský šiitsky stát. Hodné Jordánsko si podrží nynější území a bude navíc rozšíreno na účet Saudské Arabie, která ztratí hodně, tak jako další velký, dle Peterse rovněž nepřirozený, umělý stát Pakistán. Jednou z příčin stagnace islámského světa (to teď vadí – proč?) má být způsob, jakým Saudská královská rodina spravuje Mekku a Medinu. Řešení je viděno ve vytvoření „muslimského super-Vatikánu“ (Muslim super-Vatican), tj. Islámského posvátného státu a předání části Saudské Arabie šiitským Arabům a Jemenu. Zbytek bude neškodný. Od Iránu bude odkrojena velká část území pro Sjednocený Azerbajdžán, Svobodný Kurdistán, Arabský šiitský stát a Svobodný Balučistán, ale obdrží část Afganistánu, čímž se Irán stane etnicky znovu perským státem. Co Afganistán ztratí na západě, získá na východě, kde obdrží pákistánské území obývané kmeny, které „budou sjednoceny se svými afgánskymi bratry“. Pakistán, „další nepřirozený, umělý stát“, ztratí část území, které připadne Svobodnému Balučistánu. O Palestině vůbec nic, jen že problém území okolo Jeruzaléma je opravdu problém a jeho rešení bude nějaký čas trvat. Článek a přiložené mapy můžou způsobit úsměv, kroucení hlavou, stejně jako kroucení střev. Tohle je míněno vážně? Jsou to jen omalovánky, nebo signál pro timurovce a Kvakinovu partu současně? Návrh na jízdní řád, politický autismus osamělého donquichota, sociální solipsismus ,,stárnoucího“ zvěcnělého teoretika, nebo jsou za věcí širší lampasy, případně někdo ze žebroví Megastruktury? V závěru je nám předkleslena pochmurná vidina krvavé budoucnosti, nebude-li Petersův plán realizován. Predčasné opustění Iráku se zamítá, neboť „nač to pořád prežvykovat, vyhrát se to musí, a basta“. O způsobu jak těchto změn dosáhnout se Peters nezmiňuje, na prkotiny není čas. Týká se to nějak i NATO, České republiky, Slovenska, balkánských zemí, Číny, Ruska? A co Kirgizie, Tadžikistán, Uzbekistán, Turkmenistán, Gruzie, případně Kazachstán? A co uprchlíci? Ralph Peters nás nechává tápat. Jde jen o „politickou sci-fi“? Proč vlastně zrovna Ralph Peters napsal, co napsal? A proč byl článek uveřejněn a to zrovna v časopise tohoto druhu, tedy armádním? A proč žádná reakce? Geopolitika, která měla nahradit ideologii, se sama stala užitečnou ideologii, stejně jako postmoderní boj proti ideologii. Autor je publicista