Kolik je dva...?!?
Minuloročné parlamentné voľby voviedli Českú republiku do straníckeho patu – ODS, KDÚ-ČSL a Strana zelených, ktorí vyjadrili ochotu vytvoriť spolu vládu, získali spolu len sto mandátov. Druhú polovicu parlamentu, teda zvyšných sto mandátov, ovládali sociálni demokrati a KSČM. Nasledovalo niekoľko mesiacov politického kombinovania a hádania kto, s kým a za koľko. Vládu nakoniec vytvoril predseda ODS Mirek Topolánek, aj keď jej nedokázal zabezpečiť v českom parlamente väčšinu a na prvý pokus s ňou neuspel. Hlasovanie o dôvere jeho druhej vláde na trojkoaličnom pôdoryse sa nakoniec uskutočnilo až koncom minulého týždňa, viac ako pol roka po voľbách. Topolánkova exekutíva dokázala získať dôveru len vďaka dvom poslancom ČSSD – Milošovi Melčákovi a Michalovi Pohankovi – ktorí nehlasovali proti vláde, čo vyvolalo protirečivé reakcie. Kým stúpenci vládnej koalície hovoria o „konštruktívnom hlasovaní“, bežne sa označujú za prebehlíkov a šéf ČSSD sa o nich vyjadril dokonca ako o zradcoch. My zachytávame pohľad jedného z autorov internetového denníka Britské listy (red.)
Jedním z argumentů proti řádnosti procesu vzniku vlády je i jakási podivnost, kterou v sobě skrývá podpis smlouvy mezi představiteli koaličních stran a dvěma poslanci. Dosadit si do předchozí věty můžeme hodnotící, charakterizující či popisující slova: zrádce, přeběhlík, konstruktivní poslanec, odpovědný poslanec, novodobý morální etalon, reprezentant Charty 007 nebo cokoliv jiného – podle své chuti, nálady, politického přesvědčení, morálních zásad nebo hmotných či jiných osobních zájmů. Smlouva byla uzavřena ještě před zahájením té podivuhodné páteční taškařice před televizními kamerami, která vyvrcholila tím, že jeden z poslanců se neuměl vhodně vyjádřit, takže z čistě pragmatického hlediska bylo celé to podpisování a morální exhibice s tím spojená naprosto zbytečná, protože šťastný los určil, že rozhodnuto bylo již po prvním z celkového počtu 198 stanovisek při dvou (zrádných, konstruktivních, vysoce morálních, spásných) absencích. Nedá mi, abych neoprášil obecnou školu a nezeptal se, kolik to vlastně je dva poslanci?!? Málo nebo moc?!? Jedni mohou namítnout, že to pouhé jedno procento poslanců a s jedním procentem by se smlouvy uzavírat neměly. Jiní by mohli říci, že úplně regulérním koaličním smluvním partnerem je strana se třemi procenty poslanců. Někteří mohou říkat, že tři procenta je o dvě stě procent více poslanců než ti dva, ale jiní mohou říkat, že rozdíl je pouze čtyři poslanci a tudíž, vyjádřeno v procentech je rozdíl pouhá dvě procenta z celkového počtu poslanců. Jak vidno, rozdíl mezi dvěma a šesti poslanci nám kolísá mezi dvěma a dvěma sty procenty.To je snad ještě větší rozdíl než mezi rádcem a spasitelem... Inu, ceny a důležitost věcí se mění se situací. Vzpomínám, jak jeden vysoce postavený český vládní úředník hledal kdysi kdesi v Bruselu příslušnou minci v tehdy ještě v belgických francích, aby mohl vstoupit do automatizovaných dveří domku úlevy. Mohl udělat, podle vlastních slov, už jen právě ten jeden jediný krok. Dva už by znamenaly neodvratnou ztrátu prádla a snad i prestiže České republiky, stojící tehdy ještě daleko před branami Mumie. Nakonec tu minci našel, ale sám říkal, že zlatá cihla byla v té chvíli proti té minci jako kousek uhlí nebo propadlá jízdenka. Vzpomínám si, že před více než deseti lety stačil jeden poslanec a jedna nepsaná smlouva nejdříve dvou, posléze třech politiků. Té době se říkalo nejdříve Teplíkova, posléze se ustálilo pojmenování Wagnerova. Pokrok nelze zastavit a proto máme dnes dva poslance a psanou smlouvu pěti politiků. Té době se bude říkat Melčákova. Procenta nechám na vás, ale jistě dojdete k závěru, že jde o krok vpřed (při vzpomínce na tu belgickou historku mám obavu, že dokonce o dva kroky i více). Jen připomenu, že tenkrát před deseti lety to nepsané fungovalo něco přes rok a pak přišlo zinscenované „Sarajevo“ a Unie jistého Svobody. Za zády pak jistého Zielenice. Myslím, že když Václav Klaus hovořil o výsledku pátečního hlasování jako o kroku k předčasným volbám, velmi dobře věděl, o čem mluví. Má zkušenost. V každém případě je u nás zaděláno na nový příběh ve stylu Bylo nás pět... Článok uverejnil internetový denník Britské listy www.blisty.cz
