Osoby a osobnosti

Zbývá nám sedm měsíců do volby prezidenta. Výběr prvního občana připadá na rok 2008, v němž si připomeneme rovných devadesát let od vzniku Republiky československé. Svým způsobem zvláštní historie oslav „masarykovské“ státnosti země, která po dvaceti letech existence zanikla tzv. druhou republikou! Kulaté výročí jistojistě opentlí oblíbená komparace nové-ho přírůstku na Hradě se zakladatelem československé státnosti. Mužem, jenž se „zasloužil o stát“. Věrni zůstaneme. Dost možná bude tím porovnávaným znovu Václav Klaus, občan, jenž se zasloužil hned o státy dva, ergo o novodobou českou státnost. Idealizovaný c. k. univerzitní profesor a politický aktivista Tomáš G. Masaryk je na každý pád těžká váha. Jeho výjimečnost mezi Čechy způsobilo dost pravděpodobně i to, že napůl Slovák vyrůstající na Slovácku nabyl vzdělání ve fakticky německém prostředí. Při hlásání svých často skandálních, minoritních názorů kladl ovšem přísný důraz na vědecké poznání a snažil se opírat rovněž o to, co dnes nazýváme občanskou společností. Tím spíše bylo jen logické, že nikdy, natožpak v médiích, neoslavoval průměrnost a šedou zónu (na rozdíl od drobné každodenní práce ve prospěch celku), která v moderních historii podstatně přispěla právě k pohřbení i toho lepšího z tradic první republiky. Nesporně interesantní je, že do našeho prostředí spoluuvedl anglosaskou filosofii, jejímiž (značně vulgarizovanými) segmenty byla „vybavena“ vlivná složka polistopadové garnitury. Garnitury bojující také za panteon pěti neviditelných prstů divokého trhu a soudobě velmi vágní pojem „národní zájmy“, které TGM dokázal nedogmaticky spojovat s podporou Richarda Coudenhove-Kalergiho, jednoho z duchovních otců integrace Evropy. Kdyby snad čtenáři připadalo, že je vzpomínka na činy nejednoznačné a složité osobnosti Prezidenta Osvoboditele příliš neurčitá, že jde o více(méně) kožený monument člověku, který nemiloval korupčníky, nechť důkladně zavzpomíná na události ne zas tak dávno minulé. Ať hledá v paměti některé příčiny stávajících státních dluhů, podstatná zdržení decentralizace České republiky anebo letité odklady zřízení Ústavou garantových zákonodárných institucí, jimž se dnešní prezident náhle nečekaně dvoří. K regeneraci vzpomínek z NAŠICH životů není marné projít se večerním příšeřím, pohlédnout na krásu výjimečných staveb v republice, která „není skanzenem“. Udělat pár kroků usínající přírodou, oním ekonomickým faktorem, kteréhož seriózní ochránci zušlechťovali po řadu takřka autokratických let černou listinu extremistů. Nejméně od éry TGM existuje úcta k politice Hradu. S ní se ovšem svezla i celá řada temných osobností generovaných nelítostnými stranickými aparáty. Navazujícími, tak jako v roce 1989, organicky jeden na druhý. Nebylo by marné, kdyby pro příští jaro překročily svůj stín a neoživovaly to spíše neblahé z minulosti. Nedohodu a nevítězství. Autor je publicista