BÁSNĚ

Hádanky na doma I / Na střešním okně noční sníh šíří po iglú příšeří V kout lední medvěd lapený lovím mu z břicha snídani II / Otočka přísun krok sun tam kde vskrytu čeká vůně tvá Přes parket z dlaždic navykle do taktu syčí konvice III / Už jsem zas zúrodnil ten prašný úhor pomalá vláha hloub a hloub zatéká Už zase vzejde z knih živoucí sémě už jsem zas přelil květináč na skříni VI / Jak jsem se tu octl vůbec netuším vy povedení dva co o tom víte Až se ven dostanu seřvu vás od plic jestli mi nedáte pořádně napít Berlín 1999 Věnováno s vděčností všem těm, kterým jsem vyprávěl tyto příběhy málem do omrzení. IV / TEĎ Zešílel bych z korun kaštanů rozkmitaných ranním větrem, kdybych nevěděl, co jimi hýbe. V / LÁSKA Ode zdi ke zdi, od zítřku k trávě, kterou právě kosí dole v parku — tak bych tě hledal i v tomto městě. VIII / KNIHA Že prý psychického systému konce se nedobrat, zda cosi za ním? k nepoznání, napsal a komusi věnoval v lásce. IX / SVATÁ HEDVIKA Aby se vemluvil šlechticům ze Slezska, co nám ho zrovna sebral — Bedřich Šmajchlovník, tak s ní neváhal rovnou na luteránský václavák. Jdu ze mše, po place poskakují dva tři holubi. X / VIĎ Dívky se tu oblékají tak hezky, že si na ulici nebo v metru málem nestačíš všimnout, jak jsou obyčejné. XI / DĚDEČKŮV SLOVNÍK „Zvláštnůstka“ je prý „eine nicht sehr wichtige Besonderheit“, snad ani neexistující fráze „nejraději se ošmrdoval v kuchyni“ se zas překládá „am liebsten hielt er sich in der Küche auf“. — „Da möchte man ja katholisch werden (člověk by se z toho zbláznil)!“ mumlám si s láskou a myslím na tebe. Neviditelně Žíhaná víčka Na patře hořkne rozbřesk *** Krajinu krájí zlatý nůž *** Poslední paprsek teď Pláňka dozrála *** Slza v rozjizvené ráně Vločka vtrhla do gerbery *** Slunce tě češe Ve výhni vlasů jiskry křeše V rybníku plaval obličej který jsem znával *** Měsíc rozhodil chladné rubíny po třešňovém sadu *** Černé jablko spadlo na dolinu *** Jednooký obr Úplněk civí zpoza topolu *** Jazyk neviditelného draka nad svícnem *** Ve větvích kaštanů bílý zpěv Jsi měsíční *** Co s odpověďmi Stačí mi kávy na dně *** Zimní tma neviditelně zbělela Básne pochádzajú zo zbierky Výhled do skály (Host 2007, Brno). Daniel Soukup (1976) vyštudoval anglistiku a germanistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Karlovy. Špecializuje sa na českú literatúru 19. storočia. Na pražskej Literárnej akadémii (súkromnej vysokej škole Josefa Škvoreckého) vyučuje angloamerickú a českú literatúru a spolurediguje revue Rukopis. Podieľal sa na prekladových antológiách poézie staroanglickej (Duch můj byl živ, 1999) a írskej (Vzdálené tóny naděje, 2000). Doma i v zahraničí uverejnil rad literárnovedných štúdií. Za svoju literárnu tvorbu získal niekoľko ocenení (napr. Literárnu cenu Vladimíra Vokolka v rokoch 1998 a 2001). Poéziu publikoval v časopisoch (Souvislosti, Babylon, Tvar, Listy), zborníkoch a súkromných tlačiach, Výhled do skály je jeho prvou knižnou zbierkou.