Recyklovaný Čunek

První místopředseda vlády vzdal mač. Zápas o mnoha kolech se točil kolem úplatků a pochybných sociálních dávek jeho rodiny. Muži xenofóbních názorů by teď určitě nevadilo, pokud bych zmínil košer židovské přísloví, že peníze jsou špatné, pokud jsou cizí. Byla to přeci jasná kampaň závistivců příkrého vzestupu do výnosných funkcí! Rozpakům nevzdělaného senátora se nedivím. Svého času nedokázal rozlišit mezi penězi čistými a špinavými ani národohospodář Václav Klaus, autor věhlasné sympatie „harvardskému“ kolegovi, viz zvolání: „Více Kožených!“ Autenticitu a nosnost těchto hlubokých úvah potvrzuje Vsetíňan Čunek. Borec rétoriky a argumentace, který musil ještě před dobou strmého zdražování másla na německou úroveň utrhávat suchou kůrku chleba početné rodině a ženě na mateřské od úst, aby ušetřil nemalé částky, je skutečnou obětí nenávistné kampaně jako kdysi počestný Stanislav Gross. Z ničeho nic boháč. Je proto nanejvýš špatné, když při svém finančním umu a důvěryhodnosti k opatrování cizích milionů přestal spravovat mocné toky evropských peněz. Fetiš stranického spektra – Ministerstvo pro místní rozvoj. Dosud přední lidovec však může být vcelku spokojen. Jeho vyšetřování je sice obnoveno, ale zapomeňte naň, neboť „přirozeným chodem věcí“ brzy zajde na úbytě. Dokázal si navíc, že je chlap. Vydržel, ač s vydatnou pomocí příkladných státních zástupců, mnoho. Není divu, má na to nejlepší školy. Patří ke generaci vycepované časy „koženými a železnými“, k pokolení zlatokopů první poloviny 90. let, „revolučních gard“ vyzbrojených hmatatelným náboženstvím neviditelné ruky trhu. Zrodil se v údobí krizí, v éře čerstvě ve při potvrzené bahamské jistoty desetinásobku a „drahé televize Nova“. Sám se stal supernovou. Zazářil prastarým umem z časů, kdy vůdcové radili vyvézt Cikány na Ukrajinu či kvůli ekonomické transformaci „zhasnout“, což se valně kryje s tragikomickou scénou tomboly v Hoří, má panenko. Oslnil ohni na náměstí; soudným je nyní snad nad slunce jasné, že jeho katapultáž vynesla do popředí strany vyhořelé palivo. Roduvěrní lidovci se stranickou disciplínou zvíci komunistů doporučili svému bojovně zatvrzelému Forrestu Gumpovi, aby zařadil na jednání vlády zpátečku, protože v jeho Vietnamu – slovy Zemeckisovy filmové postavy – „je pořád kam chodit“. Čunkův Vietnam vypadá bezmála na lidovecké Waterloo, neboť „okresní šmejdil a běžný vyčůránek“ zůstal v čele koaliční strany. Skoro se chce zlomyslně říci, že lidovci jsou Čunek a Čunek jsou lidovci. Mladí idealističtí členové dlouhodobě bezúspěšně volají po znovuvymezení strany na základě ověřených hodnot, anžto její elity se bezmála nemění a KDU zmítá v ideové křeči. Mezi politickými vědci zesilují varování před skutečným návratem ku kořenům partaje, před (moravskou) regionalitou. Autor je publicista