Rozhodnuto. Dvojí zlo
V pondělním článku pro Argument (První, nebo poslední válka?) jste se vyhnul stanovisku Číny k válce na Ukrajině. Jaký je nyní podle vás reálný vztah Ruska a Číny? Čína se zdržuje jakékoliv podpory invaze, ale čeká se ekonomická pomoc Rusku.
Poradce prezidenta USA pro otázky národní bezpečnosti Jake Sullivan a Jang Ťie-čch', což je člen politbyra KS Číny, pokládaný za jednoho z architektů zahraniční politiky Pekingu, se sešli v Římě už v pondělí. Pokud vím, představitel USA kladl při jednání důraz na problematiku Ukrajiny, čínský poukazoval na škodlivost sankcí. Čínské stanovisko je od začátku bojů na Ukrajině neměnné, přičemž obsahuje dvě teze: Vyřešit problém co nejrychleji diplomatickou cestou a důraz na princip, že každý stát má stejný nárok na bezpečnost. Ta druhá teze skrývá porozumění pro ruské obavy z rozšiřování NATO na východ.
Čína je v tomto konfliktu ve výhodnější pozici než kterákoliv jiná velmoc. Poskytuje humanitární pomoc Ukrajině a zároveň požaduje vysvětlení, proč Pentagon řídí americké biologické laboratoře na Ukrajině. A sází na vlastní ekonomický růst v chaotickém světě: Za první dva měsíce hlásí Čína meziroční růst průmyslu o 7,5 %.
Co říkáte návštěvě českého a polského premiéra v Kyjevě? Jaké budou její výsledky?
Je to gesto a k politice gesta patří. K zastavení bojů by tato návštěva mohla přispět jen tehdy, kdyby zmínění premiéři po rozhovorech s Kyjevem navázali jednání s Moskvou. Pak by se gesto změnilo v příspěvek k míru. Jenže z pozice vyjednávače se Praha vyautovala už před řadou měsíců. A Kyjev by neměl zapomínat, že kromě otazníků kolem východní hranice Ukrajiny by někdo mohl připomenout otazníky kolem hranice západní.
Hnutí STAN ve svém usnesení žádá permanentní přítomnost vojsk NATO u nás. Jak hodnotit tento požadavek? Dočkáme se toho?
Ruský útok na Ukrajinu otevřel cestu dosud skrývaným požadavkům zastánců silových řešení problémů. Zvýšení výdajů na zbrojení a rozmístění vojsk NATO, přesněji řečeno vojsk USA, k tomu patří. Rozhodně si nemyslím, že zvýšení počtu základen jako potenciálních cílů vojenských útoků zvýší bezpečnost Česka. Tu může zvýšit jen umná diplomacie, nikoliv zvyšování napětí
Lze chápat Putinův krok jako rezignaci na vztahy se Západem a vsazením všeho na Čínu? Udělají si z něj Číňané, jak též padlo, svého vlastního Lukašenka?
Od bombardování Jugoslávie armádami NATO v roce 1999 byl patrný růst nedůvěry Moskvy vůči Západu. Úsměvy západních diplomatů byly doprovázeny rozšiřováním aliance, barevnými revolucemi, zbrojením. Netuším, jaký je záměr Vladimíra Putina, ale rozhodně neusiluje o podřízení se komukoliv.
Zkusme to třeba takto: Převrat v Kyjevě v roce 2014 mimo jiné zabránil zapojení Ukrajiny do projektu Eurasijského ekonomického svazu. Když si představíme toto uskupení i s Ukrajinou, pak je to více než 200 milionů lidí. To by mohl být celek konkurenceschopný v globální soutěži.
Z hlediska teorií o hnutích mysli Putina a jeho údajně nevykonzultovaném rozhodnutí o invazi: K jakému scénáři dějů hodiny před jejím začátkem se přikláníte?
Patřím mezi ty, kdo do poslední chvíle nevěřil, že k útoku dojde. Dnes vnímám signály o jeho přípravě – uznání povstaleckých republik Moskvou, evakuace lidí z oblasti Donbasu, a hlavně neúspěchy v jednáních s USA o bezpečnostních zárukách, veřejná prohlášení Joea Bidena, že armáda USA nebude bránit Ukrajinu – jako přípravu. Útok nebyl výsledkem hnutí mysli šílence, ale propočítaný čin.
Za předpokladu, že Putin bude v momentě mírových jednání držet podstatné části Ukrajiny, čeho může při její „neutralizaci“ dosáhnout?
Nevidím nic reálného, co by mohlo zabránit porážce ukrajinské armády. Ruská armáda má velkou převahu na bojišti a značné rezervy. Pomalý postup ruské armády má pravděpodobně tři příčiny. Tou první je snaha zamezit velkým ztrátám vlastních vojáků a civilistů. Tou druhou je asi překvapení, že se ukrajinská armáda nezhroutila a že v ruskojazyčných oblastech nedošlo k povstání. Třetí příčinou pomalého postupu ruské armády pravděpodobně je snaha zabezpečit týl postupujících vojsk před případnými partyzánskými aktivitami. V tuto chvíli se ale zdá, že gordický uzel v podobě sporu o členství Ukrajiny v NATO byl již rozetnut. Geopolitická situace na východě Evropy se změnila.
Spálilo Rusko definitivně mosty i k těm západním státníkům, kteří mu byli nakloněni? Tedy k lídrům Německa a Francie zejména?
Kolektivní Západ zatím postupuje opatrně, je vidět, že mezi jednotlivými zeměmi existují rozdílná stanoviska. Vedoucí představitelé Francie a Německa jednají s vědomím, že válka na Ukrajině jednou skončí a s Ruskem bude třeba v Evropě počítat. Jednorozměrné emoce jsou omezeny jen na některé země s minimální odpovědností.
Frans Timmermans sní o tom, že promění současnou situaci v další masivní nástup Green Dealu. Konzervativci na druhou stranu tvrdí, že Green Deal skončil. Kdo je blíže realitě?
Tento spor zatím nebyl rozhodnut. Penězotoky směrem k projektu Green Dealu byly již v unii natočeny, a ti, ke kterým směřují, se jen tak nevzdají. V bojích rozumu a peněz se Brusel povětšině staví na stranu peněz. Teď je tu ale změna. Zastánci Green Dealu nepovedou zápas o omezený žok peněz jen s rozumem, ale i s představiteli vojensko-průmyslového komplexu. Tak trochu to vypadá na volbu mezi dvěma zly.
(Rozhovor vyšiel na Parlamentnílisty.cz 15. 3. 2022)
