Ekonomická krize a tabu
Ať si to připouštíme, nebo ne, i my jsme také občany Evropské unie. Onoho „revolučního experimentu“, jak společenství na půdě jeho parlamentu naposledy nazval konzervativní prezident České republiky Václav Klaus. Nebudeme se nyní s jakýmsi „čtvrtým odbojem“ (z výkonu funkce) neodpovědného prezidenta přít. Tím spíše ne, že politik proklínající oficiální potírání antievropských názorů sám tolerancí vůči míněním jiných nesrší.
Faktem je, že předáci společenství EU horečně přemýšlejí, jak posílit soudržnost jednotlivých států a regionů na jednotné bázi, aby dokázaly vzdorovat USA, Rusku nebo rostoucí Číně. Hospodářská, energetická či bezpečnostní ohrožení, která nezřídka kráčejí spolu, jsou ideální příležitostí, jak zavádět jednotná opatření i do posledních koutů mnohonárodnostní „říše“. Ještě zdaleka nezažíváme vrchol ekonomického marasmu, ale už cítíme zesílení dvojjediného bezpečnostního rizika. Aktivizují se domácí pravicoví radikálové, kteří mimo jiné využívají napětí mezi lidmi, obávajících se ztráty práce. Vodu na mlýn agitace jim zesíleně žene napětí mezi etnickými skupinami, čehož si je vědoma česká exekutiva. Do jisté míry proto učinila kroky, kterými se mimo jiné hodlá zalíbit lidu obecnému.
Předlouho kabinet Mirka Topolánka zlehčoval balík nebezpečí, když například ústy svého předsedy v říjnu 2008 prohlásil: „Finanční krize se nás nedotkne.“ Ani Čechy, ani Morava ale nezůstaly ušetřeny, tudíž aktuálně pracují topolánkovci s hodně vizuálními efekty, jimiž takříkajíc vytírají oči veřejnosti. Voličům v roce voleb právě do Evropského parlamentu se strachujícím, aby krize neroztříštila jejich relativní blahobyt jako český křišťál. V ekonomické rovině jsou to všelijaké NERVy, jak lid vtipně nazývá Národní ekonomickou radu vlády. V rovině bezpečnostní zase program dobrovolného vysídlování nezaměstnaných gastarbeiterů z Východu. Především Vietnamců, kteří v ČR drží třetí příčku v počtech cizích občanů.
Jde o vděčné téma, neboť existuje oprávněná obava z jejich podchycení kriminálními strukturami. Ministr vnitra Ivan Langer, politik spojený například s těsně předvolebním zveřejněním Kubiceho zprávy, si vysloveně užívá ochotnické výstupy, jimiž brojí proti organizovanému zločinu. Abychom však byli k muži s fyziognomií chicagského gangstera féroví, vietnamské mafie jsou reálným problémem. Nejde v žádném ohledu, zvlášť stran drogové kriminality, o potíž novou, spíše obnaženější, jíž po léta věnovala svou pozornost téměř výhradně odborná veřejnost. Kráčí totiž o fakta, jimž mnozí ideologové automaticky přidělují znaménka xenofobie, ne-li rasismu. Vysvítá nakonec, že Otec zakladatel ODS zase jednou vystihl jádro věci, když naznačuje, že vyspělé společnosti s malou porodností a vzrůstajícím zastoupením cizinců dávají život sebedestruktivním tabu.
Autor je spolupracovník týždenníka Slovo
